V neděli 28. prosince 2025 se uskutečnil pochod blízkým i vzdálenějším okolím Ledče nad Sázavou, opět pod patronací Sdružení rodičů a přátel gymnázia Ledeč nad Sázavou.
Pochod krajem pověstí Eduarda Doubka můžeme bez rozpaků označit za tradiční, a to nejen proto, že se koná již posedmé. Tradice má své ustálené rysy, což v případě našeho pochodu znamená, že vždy začíná a končí v budově ledečského gymnázia, že je vždy možné si vybrat ze dvou tras (letos 13, nebo 18 km), že ho doplňují vybrané pověsti z knihy Na Sázavě Eduarda Doubka, jehož jméno je také v názvu akce. Nebo že si kromě svalů účastníci procvičí i mozkové buňky, pokud se rozhodnou luštit osmisměrku, která se vztahuje k vybraným pověstem a je umístěna na druhé straně mapy a popisu trasy pochodu. A opékání uzenin už k našemu pochodu také neodmyslitelně patří, takže většina účastníků už s tím počítá a je patřičně vybavena. A jsme moc rádi, že se nám tradičně vydaří i počasí – letošní pochod byl sice provázen svěžím větrem, ale zářící sluníčko to skvěle kompenzovalo.
Ale každý rok přináší také nové věci, a dokonce i překvapení! Letos bylo novotou například to, že si pochodníci mohli načíst trasu do svých mobilních telefonů přes QR kód, a měli tak další vodítko, kudy putovat (tedy pokud by ignorovali tištěnou mapu, popis trasy a fáborkové značení). Také bychom měli zmínit novodobou pověst o Svaté borovici u Vilémovic, kterou nám zprostředkoval Václav Vacek, starosta Vilémovic, či zajímavé informace o starém dubu v Pavlíkově. A překvapení? Účastníci se mohli potkat s dosti odpudivou čarodějnicí a v jejích sáčcích s bylinami, v nichž hledali otázku do osmisměrky, s dalšími odpornými stvořeními, jako je had, krtek apod. Nebo mohli načerpat nové užitečné poznatky v knize kouzel, protože lektvar proti nachlazení či meducína proti blbé náladě se občas může hodit každému.
A nečekaně se letos během pochodu uskutečnily i dvě dobrodružné záchranné akce s dobrým koncem. Prvním domácím mazlíčkem v ohrožení byl pes Bruno, který se rozhodl honit po částečně zamrzlé Sázavě (v oblasti lávky přes Sázavu u Vilémovic) nutrii (či něco podobného). Led se pod ním bohužel u jednoho kraje probořil a Bruno se ocitl v řece. Naštěstí se ho podařilo vylovit a zachránit pánovi, jenž se paní Barboře Peškové, Brunově paničce, představil jako Imrich Nagy, který je zaměstnancem Záchranné stanice Pavlov (takže se zdá, že v zachraňování si nebere volno ani o víkendu). Panu Nagyovi touto cestou mnohokrát děkujeme. Druhý nerozvážný mazlíček, který se dostal do problémů, bylo rezavé kotě, které se rozhodlo připojit k účastníkům pochodu a vydalo se za poslední skupinkou žen, která procházela Vilémovicemi do Ledče. Ženy si kotěte všimly až na lávce přes Sázavu, a přestože ho zaháněly, zastrašovaly, přemlouvaly a prosily, kotě je odmítalo opustit, bylo velmi přítulné a zjevně dobře chované. Nakonec se ho ujaly, protože se obávaly, že kotě samo domů už nedojde a že pobyt v přírodě přes mrazivou noc by pro něj nemusel skončit dobře. Při cestě domů, do Havlíčkova Brodu, se rozhodly kotě ukázat ve vilémovické hospodě U Čerta a zjistit, zda někdo netuší, komu by mohlo patřit. A ejhle – jedna z obsluhujících poznala svého mazlíčka! Děkujeme paní Haně Novák Knyplové a jejím kamarádkám, že se kotěte ujaly a že se jim ho se štěstím podařilo vrátit ho domů.
Podobné situace jsou na našich pochodech naštěstí výjimkou. Ovšem výjimkou není, že se účastníci na pochody vracejí. A právě to, že naše pochody mají pravidelné účastníky, či dokonce fanoušky, je nejlepším potvrzením, že se Pochod krajem pověstí Eduarda Doubka stal tradicí. Každoročně se připojují i noví turisté, takže letos jsme se dostali na zatím rekordní počet -přes 500 účastníků. Tohle skvělé číslo i ohlasy pochodníků, kteří chválí i vyjadřují očekávání, že příští rok bude pochod opět, motivuje organizátory k pokračování této akce.
A tradicí je i to, že za celou akcí a jejím úspěchem stojí podpora a vstřícnost mnoha lidí a organizací. Naše poděkování si zaslouží: Potravinová banka Vysočina, z.s., Město Ledeč nad Sázavou, obec Vilémovice, hospoda U Čerta Vilémovice, Hrad Ledeč nad Sázavou, Hradecká společnost, s.r.o., CHORDA – zemní a výkopové práce Ledeč nad Sázavou, vedení Gymnázia, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou. Za pomoc a ochotu děkujeme také jednotlivcům: Lucii Bartákové, Karlu Bartákovi st., Karlu Bartákovi ml., Michaele Kubů, Radce Hradecké, Marii Křížkové, Daně Kyselové, Petru Lacinovi, Stanislavě Mrázkové, Ireně Sedláčkové, Jaromíru Skalickému, Lence Trtíkové, Vladimíru Tvrdíkovi, rodině Tvrdíkově z Hradce, Václavu Vackovi, Jaroslavě Vrbkové, Pavle Vrbkové a Eli Vošické, za poskytnutí fotografií děkujeme Jiřímu Follerovi, Kateřině Hönigerové, Danu Horkému, Janu Jirákovi, Libuši Trpišovské a Ivetě Žákové (fotografie si můžete prohlédnout od ledna na stránkách naší školy – www.gvi.cz). Tradičně velké poděkování patří paní Yvettě Bartákové, která vybrala, několikrát prošla a označila trasy, domluvila pomoc s výše zmíněnými subjekty, připravila mapy, plakát, pamětní listy, zajistila svačinky, vymyslela a vytvořila doplňky pověstí… a všechny spolupracovníky nakazila svým entuziasmem.
Doufejme, že i příští rok získáme podporu a pomoc, tradice bude pokračovat a pochod se znovu vydaří.
Lenka Trtíková
