Parlamentní volby
1946 – V květnu proběhly první poválečné volby, které se staly klíčovým bodem našich moderních dějin. V českých zemích v nich suverénně zvítězila Komunistická strana Československa, zatímco na Slovensku vyhrála Demokratická strana. Tento výsledek odrážel poválečnou náladu, touhu po sociálních jistotách i vděčnost sovětské armádě za osvobození. Komunisté díky tomu získali křeslo premiéra pro Klementa Gottwalda a začali systematicky obsazovat silové pozice ve státě.
Komunistický převrat
1948 – V únoru vyvrcholila vládní krize, když demokratičtí ministři podali demisi na protest proti komunistickým čistkám v policii. Komunisté pod vedením Klementa Gottwalda zareagovali mobilizací mas, vyzbrojením Lidových milicí a nátlakem na nemocného prezidenta Edvarda Beneše. Beneš nakonec tlaku ustoupil, přijal demise a jmenoval novou vládu plně kontrolovanou komunisty. Tímto takzvaným „Vítězným únorem“ začala v Československu více než čtyřicetiletá totalitní diktatura.
Zákon o JZD a kolektivizace
1949 – Komunistický režim přijal Zákon o jednotných zemědělských družstvech, čímž odstartoval proces násilné kolektivizace venkova. Soukromí rolníci byli systematicky likvidováni, vydíráni a nuceni odevzdat svůj dobytek i půdu státu. Ti nejodbojnější, označovaní jako kulaci, byli často i s rodinami vystěhováni do pohraničí nebo uvězněni. Tradiční vztah lidí k půdě byl tak na dlouhá desetiletí zcela zničen a zemědělství na čas upadlo do hluboké krize.
Proces s Miladou Horákovou
1950 – Bývalá poslankyně a bojovnice proti nacismu se stala hlavní obětí vykonstruovaného politického procesu, který řídili sovětští poradci. Navzdory obrovské mezinárodní vlně solidarity a prosbám světových osobností o milost byla odsouzena k trestu smrti. Milada Horáková se stala jedinou ženou popravenou během komunistických politických procesů u nás. Její statečný postoj před soudem z ní udělal trvalý symbol morálního odporu proti totalitní zvůli.
Měnová reforma
1953 – Vláda tajně připravila drastickou měnovou reformu s cílem zlikvidovat úspory obyvatelstva a odstranit poválečný lístkový systém. Lidé si mohli vyměnit jen velmi malou hotovost v poměru 1:5, zatímco zbytek peněz se měnil v likvidačním kurzu 1:50. Tento faktický státní bankrot ožebračil většinu národa a vyvolal obrovské rozhořčení napříč celou společností. Následovaly masové protesty dělníků, zejména v Plzni, které však režim brutálně potlačil armádou a milicemi.
Úmrtí Klementa Gottwalda
1953 – První komunistický prezident zemřel v březnu 1953, jen několik dní po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě. Jeho smrt paradoxně neznamenala okamžitý konec tvrdých represí, protože moc pevně převzali Antonín Zápotocký a Antonín Novotný. Přesto odstartovala pozvolnou a velmi opatrnou destalinizaci, která u nás probíhala mnohem pomaleji než v jiných zemích východního bloku. Gottwaldovo tělo bylo po vzoru Lenina na omezenou dobu nabalzamováno a vystaveno v mauzoleu na pražském Vítkově.
První celostátní spartakiáda
1955 – Na pražském Strahově se konala první obří hromadná tělovýchovná přehlídka, která měla ideologicky nahradit zrušené sokolské slety. Režim ji využil jako monstrózní propagandistickou akci k demonstraci jednoty, síly a oddanosti budování socialismu. Vystoupení statisíců cvičenců vyžadovala obrovskou logistickou přípravu a účast na nacvičování byla v podstatě povinná. Spartakiády se pak konaly každých pět let a staly se jedním z nejikoničtějších vizuálních symbolů komunistického státu.