Přelom měsíců května a června se v českých školách nese v tradičním duchu. Žáci, studenti a jejich učitelé vyráží pro radost a poznání do neznámých končin, aby utužili vzájemné vztahy v rámci každoroční události, která nese název školní výlet.
Právě taková událost byla i před studenty prvních a druhých ročníků střední odborné školy (konkrétně pak 1. I, 1. MS, 1. SM, 1. NS, 1. OK, 2. SM a 2. NS) z blíže neurčeného města. Víme, že jako pedagogický doprovod byli za těmito účely vybráni jejich třídní učitelé. Zatímco zkušený dobrodruh a učitel, vystudovaný jaderný inženýr, který nikdy nikam nespěchá, Ing. Jaroslav Adamus, zůstává v klidu, jeho výrazně mladší kolegyni, která byla v minulém roce sama ještě studentkou a jejíž jméno bohužel neznáme, nenechává blízká budoucnost v klidu. Nejspíš má ještě v živé paměti, že se školní výlet může proměnit v katastrofu černobylských rozměrů.
Následující řádky přináší exklusivní svědectví o trpkém životě začínajícího učitele v nevyzpytatelných vodách českého školství a událostech z posledních květnových dnů školního roku 2018/ 2019, které se staly v rekreačním středisku nedaleko Zbraslavic. Čtenář nechť sám posoudí, zda nezkušená třídní učitelka dostála svých povinností a nedopustila se významného morálního (nebo hůř pedagogického) selhání.
Sama1 k tomu mohu dodat jen to, že na naší střední škole by se nikdy nic takového nestalo…
Čtvrtek 30. 5. 2019
Na včerejší poradě, pod vedením hlavního samovládce, Ing. Adamuse, jsem byla zvolena zvláštním zpravodajem pro neklidný zbraslavický severozápad. Z tohoto důvodu jsem si ještě ten den ve školní kopírce tajně vypůjčila štos papírů a rozhodla se pilně zaznamenávat historický vývoj událostí. Protože máme oba dohlížet na nesourodou skupinu 34 studentů, zvolili jsme si pro jistotu poradce na telefonu, kteří nám v případě krajní nouze poskytnout radu. Ing. Volencová a Ing. Skalická, obě proslulé svým vojenským drilem v oboru ekonomiky, byly jasnou volbou.
Ráno vstávám brzy, neboť si ještě musím zabalit kompas, sirky, KPZtku a cvičky, klasickou výbavu každého správného učitele. Navíc musím po cestě vyzvednout studenta L. V., který zřejmě posiluje tak moc, až vůbec pochybuji, že se vleze do mého miniauta.
Na nádraží přicházíme v 8:30 a já musím řešit první nepříjemnou situaci. Paní na nádraží se mi u pokladny snaží vnutit jízdenku se studentskou slevou. Studenti se mi smějí. Zatímco paní průvodčí slušně žádám, aby mi netykala, přemýšlím nad tím, jak se těm posměváčkům pomstím. Jen se smějte, milánkové … Kolega A. se pokouší využít situace a dožaduje se na pokladně seniorského jízdného. Vzápětí je průvodčím vykázán před budovu nádraží.
Jízda vlakem probíhá překvapivě snadno. Na nástupišti nás vítají plnoletí studenti druhého ročníku, kteří dorazili vozy natolik luxusními, že se stydím za svůj mrzký učitelský plat. Dvoudenní program zahajujeme krátkou procházkou směrem k ubytování. Do kempu nicméně s kolegou přijdeme jako poslední, protože kolega A. vyžaduje každých dvě stě metrů přestávku, při které vdechuje čerstvý vzduch.
Hned po příchodu se od správce dozvídáme, že naše chatky budou připraveny až kolem čtvrté. Tím si u studentů získává okamžitý respekt a také mnoho cizokrajných jmen. Studenti jsou natolik rozhozeni, že ani neprotestují, když jim z výchovných důvodů zabavujeme telefony. Také se mi podařilo správce přesvědčit, aby na celou dobu našeho pobytu vypnul WIFI připojení v celém areálu.
Studenti se rozhodli věnovat pohybovým aktivitám. Vypůjčený fotbalový míč však zakrátko končí vysoko v koruně stromu. Po obědě se všichni odcházíme věnovat neškodné zábavě, která ani zdaleka nepřipomíná boj muže proti muži. Paintball hrajeme společně s členy Česko-čínské společnosti, kteří sice přijeli do místního lesa objímat stromy a relaxovat, nakonec se ale zcela dobrovolně chopili úlohy živých terčů pro naše mládežníky.
Večer přicházejí rozhořčení pedagogové z jiné školy, abych okamžitě zajistila spuštění WIFI. Prý už jsou ve svém věku unaveni a připadá jim zcela nepatřičné, aby pro své žáky vymýšleli aktivity k zabavení. Studenti T. D. a L. V. rozdělávají oheň tak mocný, že správce v panice opouští areál a po chvilce nás přijíždí zkontrolovat místní dobrovolní hasiči. Situaci jsme však měli jako vždy zcela pod kontrolou. K tomu přispěla také návštěva našich kolegyň, které s sebou kromě buřtů přivezly také výchovně-vzdělávací prvek.
Vyhlašujeme večerku a také tvrdou prohibici. Kolega A. všech pět našich dívek zamyká v nejvzdálenější chatce, okna zatlouká prkny, aby zabránil jakýmkoliv nepatřičným kontaktům. Mezi neosvětlenými chatkami bloudí s baterkou tak dlouho, až zabloudí do přilehlého kiosku a já ho znovu potkávám až další den. Každý zaznamenaný pohyb pod rouškou tmy tvrdě trestám. Studenti mi musí tematicky recitovat K. H. Máchu a jeho Máj.
Pátek 31. 5. 2019
Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem dosud nezamhouřila oka. Rozhodně to není proto, že studenti jsou ještě vzhůru. Ti už dávno spí! Správce mi jaksi zapomněl sdělit, že v chatkách chybí ústřední topení a že mohu na konci května očekávat chladnou noc. Přestože mám na sobě několik vrstev oblečení a tři přikrývky, mám pocit, že jsem přimrzla k posteli.
Po třech hodinách spánku se potkávám s kolegou A. u snídaně. Kolega považuje noční drkotání zuby za skandální. Prý ho nezahřálo ani pyžamo s medvídky a kulich na hlavě. Studenti jsou překvapivě svěží, asi se dobře vyspali.
Následně vyklízíme chatky a přenecháváme voňavé prostory dalším odvážlivcům. V kiosku si kupujeme nanuky a limču, abychom si zpříjemnili zpáteční cestu. Výlet končí stejně, jako začal. Průvodčí se mi snaží podstrčit studentskou jízdenku a studenti se mi smějí. Ze studentů mám ale radost. Svým chováním nám dokázali, že z nich vyrůstají samostatní jedinci, uvědomělí občané, kteří budou volit a třídit odpad. 2
1 Článek s použitím deníkového záznamu neznámé začínající učitelky sestavila Mgr. Adéla Protivínská, učitelka všeobecně vzdělávacích předmětů.
2 Zde deníkový záznam končí. O dalších osudech této školní expedice nemáme žádné zprávy.