Již několik týdnů probíhá na naší škole sbírka plastových víček. Do podobných akcí se zapojilo mnoho škol a institucí. My jsme nasbírali už celkem 13 kilogramů. V prosinci bylo do Vlašimi, kde se víčka shromažďují, dovezeno sedm kilogramů, před jarními prázdninami dalších asi šest. Velký dík patří Vám všem, kteří víčka třídíte i Vám, žákům a zaměstnancům školy, kdo víčka přinášíte z domova. Obdrželi jsme také reakci rodičů malé Anežky, kterou jako poděkování i další motivaci uveřejňujeme.

_{ilustrační foto: www.pixabay.com}

V Benešově dne 18. 2. 2016

 Vážený pane učiteli a vážení studenti gymnázia,

předem bych vám chtěl velice poděkovat za vaši ochotu podpořit Anežku a tím celou naší rodinu. Informace o nás a o celé situaci najdete na internetových stránkách www.anežkajede.cz, kde popisujeme, proč sháníme peníze na cvičení. Na tyto stránky se snažíme i vkládat aktuální zprávy ze života.

Anežka a Julinka jsou dvojčata, se kterými jsme jezdili po absolvování anabáze spojené s jejich adopcí pravidelně na rehabilitační pobyty. Děvčata jezdila společně do jejich tří let, poté už pobyt mohla absolvovat pouze Anežka. Po každém pobytu se Anežčin stav velmi zlepšil. Nejprve jenom ležela, pak se posadila, … Po magnetické rezonanci se Anežka vrátila do stavu "ležáka". Veškerá dosavadní snaha tak byla v jednom okamžiku zmařena.

Začali jsme od začátku a snažíme se postavit Anežku na vlastní nohy, aby byla v dospělosti alespoň trochu samostatná a nezávislá, což je cílem většiny mladých lidí. Již teď víme, že ji k tomu pomáhá i její speciální školka Modrý klíč v Praze-Libuši. Anežka je ve školce velice šťastná a má tam i velmi blízké kamarády, kteří na ní při příjezdu mávají a když pro ni Hanka (manželka) přijede, tak se schválně schová za roh a nechce odejít.

Všechny momenty Anežčiny radosti ze života nás motivují k vynaložení sil na adekvátní cvičení, ergoterapii, krmení, přebalování, rozvoj komunikace atd. Snažíme se přiblížit k běžnému životu s dvěma čtyř a půl letými dětmi, z nichž jedna má mentální a fyzické schopnosti dítěte ročního. Naše péče se však primárně zaměřuje na Anežku, protože časové zanedbání rehabilitace má fatální vliv na další rozvoj a možnost žít v budoucnu víceméně "plnohodnotný" život jako takový. Tím vším, zejména ale pobyty v lázních, bohužel trpí Julinka. Ani pro mne není představitelné měsíční oddělení školkového dítěte od maminky, když jsem to sám v šesti letech při hospitalizaci v nemocnici nedával! Julinka je navenek statečná, ale vnitřně tím velmi trpí. Dlouhé oddělení pro nás představuje rozkol v harmonii rodiny a Julinka se s tím vždy vyrovnává několik týdnů. Julinka je tak nechtěně nucena být mnohem samostatnější, než odpovídá jejímu věku. Důsledkem je vynucování si naší pozornosti až extrémními způsoby a velmi vyhrocená rivalita mezi děvčaty. Narušení standardního řádu rodiny obě děvčata prožívají o to hůře, že si již přinesli zážitky z opuštění od rodiny, vzájemného odloučení a nejistoty z kojeneckého ústavu.

Z tohoto důvodu se snažíme absolvovat rehabilitační pobyty v blízkosti domova, aby zůstal zachován standardní chod naší rodiny a i Julinka měla jistotu zajištěné péče od maminky. Cílem sběru víček ja tak zajistit finanční prostředky na komplexní rehabilitaci na klinice NEUROAXON v Praze po dobu 4 hodin denně tzn., že bychom ráno a večer všichni zasedali společně k rodinnému stolu. Na uhrazení jednoho měsíčního pobytu je nutné nasbírat 11 tun víček, což je nepředstavitelné množství (120l pytel váží cca 15 kg). Sběr víček je tak běh na dlouhou trať, Ale jak se říká: "kapka ke kapce"… A dnes od začátku prosince máme přes 500 kg víček.

Závěrem bych chtěl ještě napsat, že Ledeč nad Sázavou nám není až tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. Pocházím z vesničky Stříbrné Hory nedaleko Přibyslavi a Hanka z Dobré Vody u Pelhřimova. Oba máme kořeny z Vysočiny a rádi se na místa našeho dětství vracíme. Sám jsem spjatý s řekou Sázavou, kdy jsem prožíval při procházkách se svým dědou nádherné okamžiky přírody a ta místa mám rád dodnes. Se svým dědou jsem také absolvoval výlet kronikářů Havlíčkobrodska právě do Ledče. Hanka občas do Ledče zavítá pracovně na lesní správu LČR.

 Moc vám všem děkujeme za podporu a každé víčko a přejeme mnoho úspěchů při studiu.

 Za celou rodinu, ale hlavně za Anežku a Julinku Tomáš Pánek.