Říká se, že příklady táhnou. V této složité době se více než jindy objevují příběhy lidí, kteří pomáhají druhým. Naše čerstvá úspěšná maturantka Veronika Štěpánková si pomoc svým bližním zvolila za svoje budoucí povolání.

Na jaký obor jsi teď po prázdninách nastoupila?
Nyní studuji obor Zdravotně sociální pracovník.

Proč sis právě tohle zvolila?
Tento obor jsem si zvolila, protože mě vždy bavila komunikace a celkově práce s lidmi. Tento obor a obecně sociální obory nabízí hlubší poznání a vzdělání se o dnešní společnosti a problémech v ní, o což já jsem se už dříve celkem zajímala a dost mě to baví.

Jak výuka začala?
Musím říct, že začátek byl docela chaotický. Stejně jako většina studentů, jsem se zúčastnila výuky pouze prvních 14 dní a poté nám nezbyla jiná možnost, než pokračovat z domova. Nicméně i těch pár dní ve škole stačilo na to, aby si člověk uvědomil, že například maturita nebylo nic oproti tomu, co ho v budoucnu čeká. Ale tím nechci nikoho strašit samozřejmě, musím říct, že škola se snaží být co nejvíce vstřícná a každý se Vám tu snaží co nejvíce pomoci, takže začátek nebyl nijak extrémně obtížný.

Jak vás postihla opatření a nouzový stav?
Kromě zrušení prezenční formy studia, jsem díky mému oboru a zaměření musela nastoupit k výpomoci do jihlavské nemocnice. Což pro člověka, který nemá absolutně žádné zkušenosti se zdravotnictvím, je celkem šok. Ale zpětně to beru jako skvělou zkušenost. V této situaci je jakákoliv pomoc velice potřeba a každý, kdo má tu možnost, by měl jakkoli pomoci.

Jak ses dostala k práci v pečovatelském domě v Ledči n.S.?
Dalo by se říct, že celkem náhodou. Před třemi lety, kdy jsem se absolutně nezajímala o nějakou práci s lidmi a v podstatě mě to spíše nebavilo a nezajímalo, jsem sháněla letní brigádu. Moje mamka, která zde v té době také pracovala, přišla s tím, že by se jim tam další pomoc velice hodila, a tak jsem tam s absolutně nulovým očekáváním nastoupila a díky této zkušenosti mi obecně práce a komunikace s lidmi přirostla k srdci a díky tomu i nyní studuji tento obor.

Co tě tam baví?

Nejen v pečovatelském domě, ale obecně na této práci mě baví rozmanitost této práce. Člověk má díky tomuto oboru možnost poznat téměř všechny vrstvy společnosti a seznámit se s jejich problematikou, od práce se seniory přes práci s dětmi, závislými, až po práci se zdravotně i psychicky znevýhodněnými lidmi. K tomu samozřejmě, jak už jsem zmiňovala výše, mne nejvíce baví a zároveň naplňuje samotná práce s lidmi.

Co je pro tebe nejhorším problémem?
Pro mě je asi největším problémem takový ten „první kontakt“ s klientem. Samozřejmě opět nejen v pečovatelském domě, ale celkově. Člověk musí být velice opatrný, protože neví, v jaké situaci se ten druhý právě nachází, nebo jakou má minulost, ale stále je důležité s ním udržovat plnohodnotný kontakt.

Co seniorům nejvíce chybí?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jim zčásti chybí sociální kontakt a pochopení. Dnes v této situaci má tento problém asi většina z nás, ale na seniory a celkově na osoby s určitým důvodem pro sociální distanci, se dost často zapomíná, i mimo krizové období. Každý z nás potřebuje být součástí společnosti a lidem, kteří v ní být nemohou být aktivně zapojeni, je potřeba tento pocit kontaktu s ostatními dodávat. Možná to někomu může přijít hloupé nebo nedůležité, ale člověk by nikdy nevěřil, jak se druhému dokáže zlepšit jak psychický, tak z části i zdravotní stav díky pouhému rozhovoru nebo díky jen malému povzbuzení.

Jak vás ovlivňuje koronavirová krize?
Myslím, že každého z nás tato situace nějak ovlivnila. Mne osobně nijak závažně, ale člověk se podle mě v takovéto situaci lépe naučí pracovat se svými prioritami a více si začne cenit takových drobností, jako je kontakt s přáteli, rodinnou a celkově věcí, které byly dříve samozřejmostí.

Jaké máš studijní a profesní plány na nejbližší roky?
Můj nejbližší plán je pochopitelně dostudovat vysokou školu a získat co nejvíce zkušeností z různých odvětví sociálních věd.
Kde bys chtěla v budoucnu pracovat?
Vzhledem k mému oboru a zaměření, bych chtěla pracovat v nějakém centru nebo organizaci, která se zabývá a poskytuje pomoc lidem, kteří třeba nemůžou, nebo mají problém se samostatně začlenit do společnosti.

Dík za rozhovor a HODNĚ ŠTĚSTÍ!

_{Rozhovor vedl Jiří Foller.}