Start byl 12.6. 2019 ráno kolem půl osmé na ledečském vlakovém nádraží, kde jsme nasedli na místní vlak a vyrazili směr Kolín. Pro mnohé z mých spolužáků už samotná cesta rychlíkem byla opravdu nezapomenutelným zážitkem…V Kolíně jsme přestoupili na další rychlík, kterým jsme se dopravili až do Zábřehu na Moravě. Zde jsme měli asi hodinový rozchod na oběd a pak nás už čekala pouze poslední jízda klimatizovaným vláčkem do cíle naší anabáze. Vystoupili jsme v Rapotíně a šli asi 500 metrů k našemu Rekreačnímu komplexu Losinka, který se nachází na úpatí Hrubého Jeseníku. Čtyřlůžkové turistické dřevěné chatky s dvěma patrovými postelemi včetně elektrické zásuvky na 220 V nám nabídly levné, ale vcelku pohodlné ubytování. Sociální zařízení bylo pro všechny chatky společné. Velkou radost jsme měli z toho, že s námi pan učitel Smejkal odpoledne šel v tom vedru se trošku zchladit do nedalekého potoka Losinka, ve kterém jsme se opravdu pořádně „vyblbli.“ Voda byla sice velice studená, ale v takovém horku to vůbec nikomu nevadilo. Naopak… Po tomto našem „improvizovaném koupání“ jsme šli všichni svorně na objednanou večeři. Byla i polévka… Po večeři šli hrát kluci fotbal. My holky jsme nejprve seděly před chatkou a drbaly ostatní… Po desáté hodině jsme všichni museli postupně zalézt do našich chatek, ačkoliv se nikomu spát ještě moc nechtělo. Oba naši učitelé ale dlouho seděli před našimi chatkami a hlídali nás, aby vše bylo, tak jak má být…
Druhý den po snídani ve formě švédských stolů jsme nejdříve šli na zámek Velké Losiny, ve kterém jsme se dozvěděli také něco o jeho historii i o samotném upalování čarodějnic. Na zámku byl také obchod se suvenýry, ve kterém jsme si mohli nakoupit něco na památku. Po této prohlídce jsme se vrátili zpět do našeho kempu na doobjednaný oběd. Po obědě byl právě tak čas na nutný relaxační asi hodinový odpočinek, a poté jsme se ze začátku stejnou cestou vypravili do vzdálenější ruční papírny Velké Losiny. Cesta tam nám trvala asi 40 minut. V papírně jsme se hlavně dozvěděli něco o historii výroby ručního papíru. V roce 2001 byl objekt prohlášen národní kulturní památkou. Chtěli jsme si přímo u čerpacích kádí sami vyzkoušet výrobu ručního papíru, ale museli bychom si ještě připlatit. Vlastnoruční výroba 1 kusu ručního papíru stojí dalších 50 Kč… Také tam měli obchůdek se suvenýry. Cestou zpátky nás ale potkal nejen déšť… Pár našich hrdinů přesto zbytečně běželo kousek cesty v dešti do kempu, ale většina z nás chytřejších počkala, až déšť zcela přestane... Ale, bohužel, déšť přestal jen na chviličku. Když jsme postupně dorazili do svých chatek, déšť spustil znovu, ale tentokrát to byla již opravdová průtrž mračen, která trvala přes dvě hodiny. Takže po večeři jsme museli oželet všechny naplánované především sportovní aktivity, ale také naplánované a již zaplacené opékání uzeniny na nedalekém ohništi. Takže špekáčky s pečivem, hořčicí a táckem nám byly nakonec rozdány jako druhá pozdní večeře. Těsně před večerkou jsme si ještě všichni kolektivně opět vyzkoušeli populární dětskou hru na schovávanou… Protože večer jsme také ještě měli ‘‘milou‘‘ společnost postupně přijíždějících motorkářů, kteří se zde ten den scházeli až do nočních hodin, pan učitel Smejkal nás proto jako správný „taťka naší třídy“ raději hlídal až do velice pozdních nočních (ranních) hodin…
Ráno po snídani opět ve formě švédských stolů jsme se postupně sbalili a jeli stejnou cestou, kterou jsme přijeli, zpět domů. Ale protože byl pátek, tak většina vlaků měla nějaké to malé zpoždění. Když jsme přestupovali v Kolíně, měli jsme velké štěstí, protože osobní vlak z Kolína o nás věděl, a proto na nás laskavě počkal. Když jsme dojeli do Světlé, měli jsme zde asi hodinku čas na přestup. Někteří z nás proto zavolali svým rodičům, aby si nás zde postupně vyzvedli. Takže do samotného cíle v Ledči nás už přijelo pouhé torzo…
Když ale zhodnotím tento náš skvělý výlet za celou třídu, tak určitě nebudu lhát, když napíšu, že jsme si to všichni moc a moc užili a byli jsme nadmíru spokojeni. Pan učitel Smejkal i pan učitel Trpišovský nám dělali po celou dobu výletu příjemnou a veselou společnost. A my jim snad také… Myslím si proto, že lepší pedagogický dozor jsme na tomto výletě snad ani mít nemohli… Páni učitelé s námi vůbec žádné problémy neměli a určitě si to také s námi všemi moc a moc užili. Doufám, že takovéto zakončení školního roku teď už budeme mít každý rok, abychom náš třídní kolektiv stmelovali ještě více, než letos.
Anežka Vacková - kvarta