V neděli 2. listopadu bylo v 6 hodin ráno na ledečském náměstí nezvykle, a možná i překvapivě, veselo. Sešlo se zde 12 žáků naší školy, kteří začínali svoji cestu za pracovními zkušenostmi ve Velké Británii. Poté, co se rozloučili se svými rodiči, nasedli do mikrobusu a vydali se směr letiště v Praze.

Na letiště jsme dorazili s dostatečným předstihem, takže zbyl čas ještě si koupit poslední dobroty za české peníze. Někteří z účastníků letěli letadlem poprvé, ale všichni se na cestu za zážitky a zkušenostmi velmi těšili. Alespoň soudě podle mnoha fotek, které si stačili vyfotit ještě před nástupem do letadla.

Po přistání na letišti v Lutonu nás čekalo podmračené nebe, to ale nikomu nezkazilo náladu. Z Lutonu nás odvezl mikrobus k agentuře ADC, kde nám byly sděleny základní informace, předány kartičky Oyster na dopravu a přiřazeni jsme byli našim novým rodinám.

V pondělí ráno se všem podařilo přijít včas k agentuře, kde nás čekalo dopoledne plné informací o způsobech chování ve Velké Británii a také velká instruktáž k tolik obávanému cestování londýnskou dopravou. Před samotným zahájením, v přestávkách, ale i později si žáci stačili povyprávět zážitky z nových rodin. Několik jich bydlí v rodinách černošských nebo indických, a všichni jsou s rodinami spokojeni.

Večerní emaily:

…tak v rodinách vše v pohodě, snažíme se komunikovat a teď jsme se vrátily z procházky, byly jsme tam u metra. Je tu zatím jen 23 letá neteř, hrozně milá slečna.                      Iveta, Máca a Jana

…rodina je nejvíc super, mají nás rádi a chtějí, abychom jen furt jedly. Už jsme byly s naším náhradním taťkou na procházce a ukázal nám stanice autobusů. Mají kočku, se kterou si hrajeme. S pokojem jsme spokojeny, je to tu hrozně útulný. Snad se tam zítra dovalíme, protože jsem fakt najedený.                      Eliška, Lenka a Katka

…všechno v pořádku, v pokoji máme sice jenom jednu almaru, holt se budeme muset uskromnit. Rodina je super. Prošli jsme si trasu k metru. Máme štěstí, jelikož do zaměstnání nám oběma cesta trvá kolem 15 minut.               Michal, Dominik

Během pondělního odpoledne měl každý pouze jeden úkol. Dojet (dojít) do své práce a vrátit se zpět. Katka, která má práci pět minut chůze od agentury, byla nazpátek za chviličku, některým ovšem cesta zabrala výrazně delší čas. Ale všichni se zase šťastně shledali tam, odkud vyšli. A opět nastalo sdělování zážitků, z několika úst zaznělo šťastné: "Zvládl/a jsem to, ani jsem tomu věřit nemohl/a."

V úterý pak nastal první den práce: Lenka žehlila v charitativním obchodě prádlo, Dominik šel hned na poštu, Ája s Ivetou rovnaly knížky v knihovně a Janinu posadili rovnou za kasu.

…s prací jsem spokojená. Pracuji v charitativním obchodě, kam lidi nosí oblečení nebo jiné věci a my to prodáváme. Vybrané peníze jdou na charitu pro zvířata. S paní si celkem rozumíme, a když mám špatnou výslovnost, tak mi to i vysvětlí, je s ní velká sranda. Pořád zpívá a občas i tancuje. Akorát je tam fakt velká zima a žádný společenské oblečení nepotřebuji.                        Lenka

…abych řekla pravdu, londýnské dopravy, práce i pobytu v rodině jsem se bála celkem dost, teď ale musím říci, že mé obavy byly zbytečné. Rodina je parádní, a i když jsou vegani, jídlo je opravdu dobré a pro nás připravují i maso. Na vše se nás ptají a moc dobře se o nás starají. Práce první den vypadá celkem dobře, je dobré se pořád ptát a komunikovat se zaměstnanci, pak to rychleji utíká. Já jsem spokojená a doufám, že to tak zůstane až do konce.                      Andrea

...můj první pracovní den v Londýně byl mnohem jednodušší, než jsem si myslela. Ráno jsem sice šla o ulici dál, než jsem měla, ale naštěstí jsem došla do práce včas. Lidi jsou zde velmi milí a ochotní poradit, takže mé veškeré obavy, týkající se dopravy a práce, byly opravdu zbytečné. Já pracuji v Real Action. To je škola pro dospělé, kde se učí mluvit anglicky. Mým úkolem je pomáhat ostatním pracovníkům, když potřebují s něčím pomoct, a také zde mohu chodit na kurzy angličtiny. Tyto kurzy jsou opravdu zábavné. Seznámila jsem se zde například s jednou paní z Peru, se čtyřmi lidmi ze Španělska a se dvěma Japonkami. I když je pravda, že Londýn je plný cizinců. Dokonce bydlíme u Indů a i přesto, že jsou vegani, bez jídla opravdu nejsme. Dávají nám tady dost velký porce dobrého jídla, což je samozřejmě dobře. Po pravdě jsme celkem překvapené. Doufám, že si to tu už teď budeme moct jen užívat.                       Aneta

Dnes odpoledne čeká stážisty pohovor v agentuře o dosavadních zkušenostech a zážitcích z práce i bydlení. Přejme jim tedy, aby byli i nadále spokojení.