Naše paní učitelky by snad v životě nenapadlo, že se budou muset vypořádat s několika stresovými a prekérními situacemi v jednom dni v intervalu několika málo hodin. Popravdě to nenapadlo nikoho z nás, ale člověk musí vždy zachovat chladnou hlavu a racionálně myslet.

My septimáni jsme se v pátek 11. 11. sešli na vlakovém nádraží v Ledči nad Sázavou a trpělivě čekali, než konečně přijede náš vlak a my započneme náš výlet, na který jsme se všichni nesmírně těšili. Já ráda říkám, že pro všechny dobré věci ale musí člověk něco obětovat, ať už se jedná o peníze, úsilí, nebo snad nějaké ty neurony vlivem stresu.

Bylo nám paní pokladní řečeno, že vlak do Světlé se rozbil a bohužel nemají alternativní způsob dopravy, kterým bychom se přemístili. Byli jsme vděční, že spousta z nás už má řidičský průkaz, tudíž zde byla možnost, jak se na první přestupovou zastávku dostat. Odtamtud nás vlak bezpečně dopravil až do Prahy hlavní nádraží, odkud jsme se bez problémů dostali až na Malou Stranu do sněmovny.

Člověk si řekl, že ho už nic špatného nečeká a vše půjde hladce, ale málokdy tomu tak je. Vstoupili jsme do budovy a připravovali se na prohlídku zavazadel, když v tom nám na recepci tvrdili, že o nás neví a prohlídku na dnešek určitě nemáme. Začali jsme po sobě koukat v domnění, že nám to přinese uklidnění, ale myšlenka toho, že pojedeme domů, byla na místě.

Po několika minutách se paní učitelce podařilo vysvětlit, že o nás náš průvodce ví, nicméně z recepce museli provést několik zdlouhavých telefonátů, aby pak nakonec naší rezervaci našli a následně se ani neomluvili za náš ztracený čas. Obsluha byla nepříjemná, a dokonce pronesla několik nemístných poznámek, to ale nemění fakt, že prohlídka byla úžasná a nezapomenutelná.

Prováděl nás poslanec Matěj Ondřej Havel, velice vtipný a milý pán, díky kterému jsme se dozvěděli všemožné zajímavosti od historie Parlamentu až po jeho nejbližší schůze a jednání. Podívali jsme se i do jednacího sálu, kde jsme měli možnost sednout si do lavic poslanců, na místo předsedy sněmovny nebo si stoupnout k řečnickému pultu, u kterého jsme se i vyfotili. Poslechli jsme si, jak se hlasuje o přijetí zákonů nebo jak probíhají setkání, nicméně nejúchvatnější byla samotná vyprávění pana Havla; jak se na tuto pozici dostal, jak se mu tato práce líbí, jaký má vztah s ostatními kolegy a podobně. Mohli jsme se ho zeptat na cokoliv, co nás zajímalo, tím pádem si z výletu každý odnesl přesně to, co chtěl.

Michaela Wolfová; 7.S