S nostalgií vzpomínáme my, učitelé i prváci z gymnázia a SOŠ, na náš týdenní pobyt v Harrachově. Zde jsme si společně na začátku března užili nejen spoustu každodenní sportovní nálože (přičemž pro některé věřím, že to byl sportovně nejnáročnější týden v celém školním i kalendářním roce), ale i zábavy při focení selfie na sedačkách lanovek, povídání nejen nad jídlem, ale i na pokojích, a někteří z nás si sáhli až na dno svých sil při výletu na běžky.

Pondělí po návratu bylo pro řadu z nás krušné, ale většina z nás se shodla na tom, že bychom se nejraději vrátili zpět. Zpátky do hor, do království sněhu, a to i přesto, že jsme měli těla rozbolavělá ze sjíždění českých velehor a otlačené nohy z lyžáků. Dokonce i ti, kteří si přivezli z pobytu nějaký ten šrám, se snažili vydržet za každou cenu: příjemná atmosféra, pohoda a krása hor za to stály.

V průběhu kurzu jsme zažili mnohé: testovali svoje limity, fyzickou výdrž, trpělivost, rovnováhu, oťukávali si terén (jednou rozbředlý, podruhé namrzlý), poprali se se špatnou viditelností na sjezdovce, vyzkoušeli si týmovou práci (to když bylo potřeba sem tam někoho zvednout) a také zásady slušného chování (ohleduplnost vůči jiným lyžařům na sjezdovce, zdravení ostatních hostů v hotelu atd.). Kromě sportovního vyžití, výletů do přírody i do města, jsme si nemohli vynachválit také poněkud materialističtější stránky pobytu, jako bylo např. výborné jídlo. Po šesti dnech si někteří dokonce plánovali v rámci očisty týdenní půst.

Kurz se jako takový zkrátka vydařil. Spokojeni jsme se v sobotu vrátili zase do svých domovů. Bylo zajímavé cestou sledovat, jak postupně ubývá sněhu a nakonec jsme ze zimy přijeli rovnou do ledečského jara. 

Blanka Olišarová