Absolventkou našeho gymnázia, které jsme položili otázky v měsíci březnu, je ZUZANA KRAJÍČKOVÁ, novinářka, redaktorka časopisu Forbes. Více ale řekne o sobě už ona sama.

Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Skoro jenom samé dobré. A taky skvělé. Roky na gymnáziu mě formovaly a potkala jsem tam mimořádné lidi, na které ráda vzpomínám dodneška.

Čím jste se chtěla / toužila v té době stát?
Jako malá jsem chtěla být dirigentka – a to bych si přála i dnes, jenom už vím, že pro to nemám dostatečné hudební nadání a sluch. Trochu reálnější byla moje představa stát se diplomatkou. To by se ještě mohlo splnit.:)

Čemu jste se věnovala později (studium, práce)?
Vystudovala jsem magisterský obor Český jazyk a literatura na pražské FF UK. A během studií jsem začala působit v různých novinových redakcích. Nejdřív jako jazyková korektorka, později jsem se začala zabývat žurnalistikou. První korektorskou práci jsem dostala na iDnes.cz, pak jsem prošla Lidovými novinami, Týdnem a Hospodářskými novinami. Zlom pro mě nastal, když jsem před osmi a půl roky nastoupila do tehdy vznikajícího magazínu Forbes. Přišla jsem tam jazykový redaktor (což je v podstatě lepší korektor, křížený s editorem), ale brzy jsem zjistila, že tady bych „fakt chtěla psát“. I když ta cesta k pozici redaktorky byla hodně náročná, protože jak říká jeden můj kolega: Forbes je časopis, kde by měl novinář končit, ne začínat.

V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
Jsem redaktorka české mutace byznysového magazínu Forbes.

V čem vaše práce spočívá?
Nejjednodušší odpověď by zněla: píšu články. Ale moje práce je mnohem pestřejší. Kvůli reportážím a rozhovorům s kolegy cestujeme po celém Česku a často i mimo něj, abychom skutečně poznali to, o čem píšeme. Trochu práce a trochu zábava pro nás je, že na vlastní kůži testujeme luxusní auta, hotely, restaurace… Forbes je nejčtenější byznysový magazín v Česku a očekává se od nás, že přineseme to nejzajímavější a nejexkluzivnější, co se (nejen) v byznysu děje.
Pravidelně taky připravujeme různé žebříčky, vymýšlíme infografiky, pořád v poměrně malém týmu řešíme, jak posouvat časopis dopředu. A vedle samotného psaní pro časopis i pro náš web se ráda zabývám i dalšími formáty – už nějakou dobu nahrávám podcasty a nově začínáme připravovat videa.

Co Vás na ní nejvíce baví?
Určitě to, že se můžu často potkávat s neuvěřitelně schopnými lidmi různého věku, kteří vynikají v nejrůznějších oborech od podnikání přes vědu po umění, a pak jejich příběhy předávat dalším lidem a inspirovat je, aby sami šli za tím, co chtějí dělat. To motivuje i mě samotnou. Ale těší mě samozřejmě i možnost podívat se na místa, kam bych se jinak těžko dostávala – ať už jde o továrny, kde se něco zajímavého vyrábí, kulturní instituce nebo i exotická místa.

Co je pro vás obtížené / výzvou?
Moje práce mě hodně baví, a proto jsem jí dlouho věnovala opravdu hodně svého času. Jasně, když o něco usilujete, je podle mě nezbytné a v pořádku dát tomu maximum. Ale přílišné nasazení dlouhodobě neprospívá ani vašemu osobnímu životu a nakonec pak ani tomu, co děláte, protože ztrácíte kreativitu, kterou vám dávají podněty zvenčí. Takže se snažím mít větší nadhled a trávit víc času s lidmi, na kterých mi záleží. Ne vždycky mi to jde, ale lepším se.

Jaké máte plány do budoucna?
Pokračovat v tom, co dělám, a pořád se zlepšovat. Mám kolem sebe kolegy, kteří jsou špičky ekonomické žurnalistiky u nás, takže je pořád co se učit, i když už dávno nejsem žádná elévka. Ráda bych se taky zlepšila ve zpěvu a získala pilotní průkaz. A co se osobního života týče, částečně jsem to řekla už v odpovědi na minulou otázku. Zbytek si nechám pro sebe.

Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Baví mě žít v Praze, ale ráda a dost často se na Vysočinu vracím za svou rodinou.