ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Jak se žije našim absolventům

Jaké vzpomínky máš na gymnázium v Ledči?

Nejraději vzpomínám na všechny svoje spolužáky ze třídy a doufám, že se někdy opět setkáme na srazu . Nechce se mi věřit, že už uplynulo deset let od naší maturity. Z předmětů jsem měla nejradši angličtinu, výtvarnou výchovu a informatiku. Do této chvíle mě to nikdy nenapadlo, ale dá se vlastně říct, že přesně tyto tři obory se snoubí v práci, kterou dělám teď.


Pamatuješ si, čím ses chtěla v té době stát?

Chtěla jsem buď něco spojeného s angličtinou nebo vizuály. Dávala jsem si přihlášku na angličtinu na filozofickou fakultu a zároveň i na vysokou uměleckou školu, ale ze strachu, že by mě tam nevzali, jsem raději nešla ani na talentovky. Toho, že jsem to aspoň nezkusila, dodnes lituji. Na druhou stranu musím říct, že studium angličtiny na vysoké škole mě neskutečně nadchlo a neměnila bych.

Čemu ses věnovala potom?

Vystudovala jsem Anglický jazyk pro odbornou praxi a poté Anglickou filologii na Univerzitě Pardubice. Strašně mě bavilo studovat jen jeden jazyk do tak veliké hloubky a rozebírat drobnosti, kterými by asi jinak nikoho ani nenapadlo se zabývat, sémantiku, stylistiku, kontrastivní gramatiku, literatury anglicky mluvících zemí…

Z legrace jsem se pár měsíců před ukončením magisterského studia přihlásila na učitele angličtiny na Masarykově univerzitě v Brně. V moment, kdy jsem měla jít před nějakou komisi na ústní pohovor, jsem uviděla na dveřích seznam uchazečů a většina z nich měla doktoráty. Napadlo mě, že tu práci přece nemůžu dostat a opadla ze mě všechna nervozita. Ještě si pamatuji, jak jsem si poté říkala, že je to škoda, protože to byl můj nejlepší pohovor v životě. Pak mi skutečně tu práci nabídli, ale strávila jsem v ní jen rok. I když mě vyučování AJ a práce se studenty naplňovala a moc bavila, vadila mi pracovní doba od šesti ráno do osmi večer a to, že jsem si nikdy nemohla vzít dovolenou a někam na pár dnů odcestovat.

V jakém povolání pracuješ teď?

Během práce na univerzitě mi došlo, že mi jde vytváření materiálů (jak textových, tak vizuálních) pro studenty. Zkusila jsem se přihlásit na pozici copywritera v jedné softwarové firmě v Brně. To byl pro změnu můj nejhorší pohovor v životě, takže pro mě bylo velkým překvapením, když mi i přesto práci nabídli. V té firmě budu za pár měsíců už pět let a za tu dobu jsem se dostala na pozici Content Managera.

V čem tvá práce spočívá?

Moje práce se dá jednoduše popsat jako plánování a tvorba digitálního obsahu v angličtině. Jde nejen o texty jako e-booky, různé brožury, e-mailové kampaně, webové stránky apod., ale i o obrázky, fotografie, zvukové soubory a videa.

Co tě na ní nejvíc baví?

Před pár lety jsem dostala možnost zúčastnit se pár workshopů s Michalem Orsavou, který vytvářel (a stále vytváří) úžasná videa nejen na YouTube. To mě neskutečně nadchlo, takže jsem se ponořila do točení a stříhání videí pro firemní účely, poté jsem si koupila vlastní zrcadlovku na doma a začala se učit animovat v After Effects. Videotvorba je pro mě od té doby největší srdcovka a něco, v čem se chci stále zdokonalovat a vzdělávat.

Navíc když pracujete v nějakém moderním start-upu nebo softwarovém korporátu, vyzkoušíte si různé nástroje a technologie, s kterými byste možná do styku tolik nepřišli. Používám pro svou práci umělou inteligenci (AI) a občas mě šokuje, co všechno už zvládne vygenerovat, jak kvalitní výsledky to jsou a kolik práce a přemýšlení mi ušetří.

Co je pro tebe výzvou – obtížné?

V dnešní době je pro mě trochu výzvou zvládat práci na malý úvazek a zároveň i výchovu dcerky (přes den se o ni starám a když večer spí, dvě až tři hodiny pracuji, abych si přivydělala). Pro tento malý návrat do práce jsem se rozhodla osm měsíců po porodu a musím přiznat, že to je náročné. Ale samozřejmě to má i své výhody v podobě peněz k rodičovské a kontaktu a spolupráce s kamarády kolegy.

Jaké máš plány do budoucna?

Můj problém je, že mám šíleně moc nápadů a plánů. Kdybych tu měla popsat, co jsem všechno za posledních deset let vyzkoušela, tak by tento rozhovor měl asi kilometr. Každou chvíli se nadchnu pro něco jiného, ale kdybych si mohla vybrat cokoliv, tak by to bylo následující:
- Uspořádat druhou výstavu svých obrazů
- Ilustrovat další knihy (zatím mám pouze dvě)
- Vyučovat kreativní psaní v angličtině na univerzitě
- Vyzkoušet si podnikání (založit si nějaký e-shop nebo živnost)
- Procestovat všechny kontinenty

Mohla bys nám říct něco o svém osobním životě?

Po pěti letech v Brně jsme se s přítelem usadili v Pardubicích, kde jsme studovali vysokou školu. Máme dcerku, které je rok a půl a která je středobod mého vesmíru. Díky ní si užívám každý den a snažím se věnovat se hlavně tomu, co mě baví, abych jí šla dobrým příkladem.

Jaký máš v současné době vztah k Ledči a našemu regionu?

Musím říct, že v Ledči jsem nebyla už několik let. I když z Ledče pochází půlka mé rodiny, v současnosti tam už nikdo nežije a jezdím jen za mamkou do Zruče nad Sázavou, tam moje cesta vždy končí. Budu se do Ledče muset někdy brzy opět podívat. Můj strejda, který žije v zahraničí, stále vlastní dům po naší babičce v ulici Údolní, kde jsme s bráchou strávili velkou část dětství a na který mám nádherné vzpomínky.

Co bys chtěla vzkázat našim studentům?

Asi je to klišé, ale je pravda, že nejvíce člověk lituje věcí, které nezkusil. Nepojedeme na pár měsíců do Anglie pracovat do nějaké restaurace? Nezkusíme spolu připravit tuhle knihu, která má šibeniční termín, a ty můžeš nakreslit ilustrace? Nemáš čas napsat ten článek, co kdyby tě náhodou vzali? Na tyhle a podobné otázky jsem řekla ano a jsem ráda, že jsem takové příležitosti neodmítla, protože s sebou přinesly cenné zkušenosti a super zážitky.


Ptal se a Žanetě všechno dobré popřál Jiří Foller.

GALERIE

rss