Pokračujeme v setkávání s našimi absolventy. Tentokrát jsme se na dálku ptali paní Daniely Mayerové (dívčím jménem Gregorové), která svoji profesi spojila s vědou, výzkumem a s lidským zdravím, tedy s tématy v posledních letech obzvláště aktuálními. Ale dejme slovo už přímo jí.
Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Studium pro mne začalo tak trochu jako dobrodružství, hlavně díky dojíždění vlakem ze Zruče s dalšími pěti „primány“. Nastoupili jsme do historicky první primy v roce 1990 a asi jsme jako třída byli ze začátku „exotičtí“ pro ostatní - mnohem starší - studenty i pro pedagogy. Studiem nás provázela úžasná paní třídní profesorka Sedláčková a vzpomínky mám na celých těch 7 let opravdu pěkné, přestože studium bylo docela náročné.
Pamatujete si, čím jste se chtěla v té době stát?
V posledních ročnících jsem chtěla pracovat jako poradkyně v protidrogovém centru nebo se věnovat přírodním vědám.
Čemu jste se věnovala později (studium, práce)?
Studovala jsem farmacii na Universitě Karlově v Hradci Králové a pracovala ve farmaceutické firmě Zentiva. Věnovala jsem se převážně dokumentaci k účinné látce léčivého přípravku – jak se vyrábí a jak se kontroluje její kvalita. I když mě práce v Zentivě bavila, chtěla jsem zkusit žít a pracovat v zahraničí. Tento sen se mi splnil v roce 2009, kdy jsem začala pracovat v „European Directorate for the Quality of Medicines and Healthcare“ (EDQM). EDQM sídlí ve Štrasburku (Francie) a je součástí Rady Evropy. Pracovala jsem v podobném oboru jako v Zentivě a hodnotila jsem, jestli kvalita účinné látky odpovídá Evropskému lékopisu. V EDQM jsem měla pracovní smlouvu na 5 let a pak jsem se vrátila do Zentivy, pracovala několik let z domova ve Štrasburku a věnovala se spíš bezpečnosti léčiv. Také jsem se po letech vrátila ke studiu a vystudovala vzdáleně epidemiologii, která se pak díky pandemii Covid-19 stala velice populární.
V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
Od letošního března pracuji jako Konzultant – Epidemiolog ve společnosti Iqvia (má pobočku i v Čechách). Také pracuji na částečný úvazek pro London School of Hygiene and Tropical Medicine (kde jsem předtím studovala) jako vyučující v dálkovém studiu epidemiologie – opravuji různé práce a zkoušky.
V čem vaše práce spočívá?
Divize Iqvia, kde pracuji, provádí epidemiologické studie pro zákazníky, kterými jsou farmaceutické firmy a agentury dohlížející na léčiva a veřejné zdraví. Navrhuji design takových studií a také jednám se zákazníky. Ale opravdu teprve začínám.
Co Vás na ní nejvíce baví?
Díky tomu, že práce je nová a navíc v novém oboru, se mi zdá zajímavé téměř všechno. Zpracováváme data z velkých databází a sledujeme například účinnost a bezpečnost léků, průběh a léčbu různých onemocnění, jakou péči pacient s určitým onemocněním čerpá a kolik stojí... Baví mne také mezinárodní spolupráce.
Co je pro vás výzvou – obtížné?
Obtížnější než jsem čekala je pracovat částečně ve francouzštině. Předtím jsem pracovala vždy v angličtině (a doma mluvíme česky).
Jaké máte plány do budoucna?
Zatím zůstat ve Štrasburku a mít víc času na rodinu a přátele.
Chcete (můžete) říci něco o svém osobním životě / rodině?
Ano. Snažíme se žít spíš po česku, protože s manželem Jakubem jsme oba Češi. Ale samozřejmě to není úplně možné, žijeme ve Francii opravdu dlouho, navíc v docela kosmopolitním prostředí. Manžel pracuje v agentuře Evropské unie pro rozsáhlé IT systémy (eu-LISA). Máme dvě dcery, osmiletou Anetu a sedmiletou Julii. Všichni máme rádi výlety do nedalekých Vogéz a také samozřejmě do Čech za rodinou.
Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Rodinu mám ve Zruči a pravidelně jí navštěvuji. Když jsme se s manželem rozhodovali, kam vzít děti na výlet vlakem, Ledeč byla pro mne jasná volba :-)
Co byste chtěla vzkázat našim studentům?
Chtěla bych všem popřát úspěch ve studiu i v osobním životě. Myslím, že je dobré využívat nové příležitosti, pracovat na znalosti cizích jazyků bez ohledu na vysněný studijní obor, vyjet třeba na stáž do zahraničí i přes pocit, že úroveň toho cizího jazyka není ideální... A být tolerantní – všechno je nakonec o spolupráci s ostatními lidmi.
Na dálku se ptal Jiří Foller. Fotografie z archivu paní Mayerové (budova EDQM, katedrála Notre Dame a čtvrť Malá Francie ve Štrasburku)