Co mají společného Jude Law, Uma Thurman, Jiří Bartoška a Meky Žbirka? Mimo jiné to, že se mohli setkat na karlovarském filmovém festivalu. A proč se na to ptáme na našem školním webu? Protože jsme si na dálku povídali s panem Karlem Ochem, uměleckým ředitelem tohoto mezinárodního festivalu, jedné z největších kulturních akcí v naší zemi.

Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Vzpomínám na pana učitele a později i ředitele gymnázia Eduarda Doubka, díky němuž jsem si oblíbil němčinu. Do prvního ročníku jsem nastoupil v září 1988, sametová revoluce mé spolužáky a mě tedy zastihla o rok později, vzpomínám na zvláštní dobu a s pochopením i na různé druhy reakcí tehdejších školních autorit na zásadní společenské změny. Vzpomínám na město Ledeč nad Sázavou, mé rodiště, ze kterého pochází i rodina mého otce. I když jsem vyrůstal ve Světlé, k Ledči a okolí mám nesmírně silný vztah, který si v posledních letech prožívám i na dálku z Prahy prostřednictvím knih Miloše Doležala, jehož jsem velkým fanouškem.

Čím jste se chtěl / toužil v té době stát?
Filmem jsem byl sice už v době studií na gymnáziu zcela pohlcen, ani ve snu by mě však nenapadlo, že se jím budu někdy živit. Vlastně nemám pocit, že bych se někdy něčím chtěl stát - věnoval jsme se vždycky intenzivně svým koníčkům a později jsem měl kliku, že se ten nejoblíbenější z nich proměnil v zaměstnání.

Čemu jste se věnoval později (studium, práce)?
Po gymnáziu jsem nastoupil na pražskou právnickou fakultu, a jelikož mi vždy některé věci docházel se zpožděním, až ve čtvrtém ročníku jsem si uvědomil, že to opravdu není směr, kterým se chci v životě ubírat. Týž rok jsem byl přijat na katedru filmových studií na Filozofické fakultě UK, odkud se zejména na přelomu devadesátých let minulého století a následující dekády rekrutovala řada pozdějších členů programového oddělení MFF Karlovy Vary. Tím jsem se stal v roce 2001.

V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
Jsem uměleckým ředitelem festivalu.

V čem vaše práce spočívá?
Jsem zodpovědný za výběr filmů, které jsou každoročně na festivalu uváděny. Je jich zhruba 180 (celovečerních) a vybírám je společně se čtyřmi kolegy dramaturgy. V době před covidem jsem trávil na cestách - především po filmových festivalech - zhruba třetinu veškerého času.

Co Vás na ní nejvíce baví?
Každý festivalový dramaturg by měl být především filmovým fanouškem, měl by si udržet to původní zapálení, tu vášeň, díky které se film stane neoddělitelnou součástí jeho života. Baví mě dívat se na filmy, baví mě a mimořádně naplňuje možnost potkat jejich tvůrce, baví mě potenciál kvalitního filmu obohatit diváka z hlediska lidského či politického, ale samozřejmě i estetického.

Co je pro vás obtížené / výzvou?
Zmíněný častý pobyt na cestách je samozřejmě obtížně slučitelný s rodinou a výchovou dětí. Ovšem nestěžuju si, spíše než obtíž je to pro mě výzva. No a pandemie (a s ní spojená nemožnost vyjet za hranice) mi v tomto směru podala pomocnou ruku, což je věta, za kterou se trochu stydím, zejména vůči těm, kteří ztratili blízkou osobu.

Jaké máte plány do budoucna?
Pro festival pracuji už dvacet let, ovšem každý rok přináší nové filmy a nové zážitky, které člověka nikdy nepřestanou ovlivňovat. Ten neustálý přísun podnětů k přemýšlení nad věcmi konkrétními i globálními je fascinující, do budoucna bych chtěl pokračovat v jejich zprostředkovávání festivalovým divákům.

Chcete (můžete) říci něco o svém osobním životě / rodině?
Moji rodiče, kterým vděčím za vše, žijí ve Světlé nad Sázavou. Jsem otcem dvou synů.

Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Ledčí už bohužel jen projíždím při cestě za rodiči nebo občas zajedu na místní hřbitov, kde je pochovaná babička Věra. K její osobě se váží nejhezčí vzpomínka na Ledeč, během gymnaziálních studií jsem k ní nahoru do Horní Ledče chodil každou středu na oběd na bramboračku a šišky s mákem. Pořád jí slyším, jak říká: „Kájo, nechci tě vyhazovat, ale za chviličku ti jede vlak.“

Co byste chtěl vzkázat našim studentům?
Zachovejte klid!