Na milou usměvavou studentku Aničku Koníčkovou si určitě vzpomenou i někteří současní žáci našeho gymnázia. Maturovala před necelými čtyřmi lety. Svůj talent a schopnosti dokáže využívat už během svého vysokoškolského studia. Vytvořila hru, kterou budou moci hrát studenti ruského jazyka po celé republice. Více nám o ní prozradila v následujícím rozhovoru.

Na jakou školu ses dostala po ukončení gymnázia?

Studuji na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně kombinaci oborů Anglický a ruský jazyk se zaměřením na vzdělávání.

Proč právě tenhle obor?

Vybrala jsem si ho, protože mě tyto dva jazyky vždycky bavily a zajímaly a stejně tak to bylo i s učitelstvím.

 Jak ti studium vyhovuje?

Studium je náročné, ale baví mě to. Dost lidí říká, že Pedagogická fakulta patří k těm lehčím, ale já bych to ráda vyvrátila. Studium dvou oborů, které jsou zaměřené na vzdělávání, proto k nim jsou přidány i předměty z pedagogiky a psychologie, je dost náročné. V mém případě se jedná o kombinaci dvou jazyků. Často to tedy bývá i tak, že jsem ve škole 12 hodin v kuse a přes noc dělám domácí úkoly. Jak jsem ale říkala, studium mě baví a zajímá, někdy je to dost náročné i na psychiku, ale to je asi na každém oboru. Na druhou stranu jsem tam potkala spoustu zajímavých a inspirativních lidí, se kterými se navzájem držíme nad vodou.

Naše fakulta také nabízí spoustu zajímavých programů, kterých se studenti mohou účastnit. Já jsem například dvakrát za sebou byla na Mezinárodním festivalu studentů ruštiny v Bulharsku.

Jak tě ovlivnila doba koronaviru?

Celé mé studium přešlo do online režimu a z těchto důvodů jsem si zrušila i kolej. Nemělo cenu ji platit. Po třech letech jsem tedy začala opět bydlet plně doma, což byl ze začátku poměrně nezvyk. Online studium mi moc nevyhovuje, nicméně mám tento rok naštěstí volnější rozvrh než ty předešlé, a proto to není tolik náročné. Všeobecně mi ale přijde, že online studium nám nedá tolik, co klasická prezenční výuka.

Koronavirus mi také překazil mé cestovatelské plány, ale jak řekla jedna má známá, týká se to nás všech a asi není člověka, kterému by tato pandemie nějakým způsobem neudělala čáru přes rozpočet.

 Jak ses dostala k tvorbě výukových materiálů?

Dostala jsem se k tomu přes mou bakalářskou práci, ve které se věnuji ruské fonetické transkripci v učebnicích pro základní školy (v podstatě zkoumám, jakým způsobem a v jaké míře se učebnice věnují výuce ruské výslovnosti). Vedoucí mé bakalářské práce mi navrhla, že bych v rámci tohoto tématu mohla navrhnout nějakou pomůcku pro výuku fonetiky ruštiny. Řekla jsem si, proč to nezkusit a napadla mě desková hra, která rozvíjí správnou ruskou výslovnost. Vytvořila jsem i 15 pracovních listů, které se také věnují procvičování ruské výslovnosti.

Celý tento projekt byl financován z Fondu rozvoje Masarykovy univerzity, přičemž já jsem přinesla svůj nápad, který jsem podrobně konzultovala s vedoucí bakalářské práce, která se stala garantkou tohoto projektu a která mi také poskytla několik výborných nápadů a odborných rad a deskovou hru mi pomáhala editovat. Bylo kolem toho dost práce z formálního hlediska od psaní prvotního projektu (ten byl schvalován univerzitou), přes průzkum trhu a výběr vhodné firmy, která hru vytvoří, po podepsání smlouvy a vlastní tvorbu hry.

Fyzická a grafická podoba hry „Ruské hlásky hrou“ («Русские звуки играючи») byla vytvořena firmou Školní hry (https://skolnihry.cz/), kterou bych tímto ráda doporučila. Protože se věnují tvorbě vzdělávacích deskových her, i oni přispěli několika zajímavými nápady, byli velmi ochotní a vyšli vstříc všem mým nápadům a požadavkům, jak jen to bylo možné.

A jestli si říkáte, proč právě ruská výslovnost, tak je to proto, že je v českém prostředí poměrně často špatně interpretována pod vlivem českého jazyka, což je velká škoda, protože výslovnost je taková vizitka mluvčího 😊.

Co bude se stolní hrou dále?

Přes různé peripetie z administrativní strany projektu nakonec musely být vytvořeny dva kusy deskové hry. Jak jsem již zmiňovala, hra byla financována z Fondu rozvoje Masarykovy univerzity, tudíž zůstává ve škole a dále se již podle smlouvy nesmí množit. Kdokoliv si ji ale může zapůjčit z Ruského centra na Katedře ruského jazyka a literatury PdF MUNI. Po Novém roce bude i ke stažení na stránkách katedry, aby se v rámci těchto možností mohla dostat k co nejvíce zájemcům. Správnost odpovědí ve hře má kontrolovat učitel, z těchto důvodů byly vytvořeny nahrávky všech slov a slovních spojení, které hra obsahuje. Nahrávky jsem vytvářela v prosinci a budou také k dispozici na stránkách katedry.

Dala by se uplatnit i na střední škole?

Samozřejmě. Primárně byla vytvořena pro výuku fonetiky, která u nás probíhá v 1. ročníku, nicméně vzhledem ke grafice a náročnosti hry si ji může zahrát kdokoliv, kdo alespoň trochu umí rusky, protože celý systém je popsán v pravidlech hry a slovíčka a slovní spojení jsou na úrovních A1 a A2.

Hra se věnuje čtyřem oblastem ruské výslovnosti, mezi které patří skládání slov z hlásek, správná výslovnost, transkripce (to, co bývá ve slovníku v hranatých závorkách) a čtení z transkripce. Ke každé z těchto částí bylo vytvořeno 200 kartiček se slovíčky a slovními spojeními, které se dělí v každé části na dvě jazykové úrovně (A1 a A2) a také na 4 slovní druhy. Dále je součástí hry 100 žetonů, na kterých jsou hlásky ruské fonetické transkripce. Hráči používají figurky a kostku a v každé z těchto částí vyplňují určité úkoly, při správné odpovědi získají kartičku a vítězem hry je ten, kdo má kartiček nejvíce.

Díky tomuto systému hry si hráči mohou procvičit ruskou výslovnost ve čtyřech jejích formách na celkem 800 slovech, která byla vybrána na základě lexikálního minima pro již uvedené jazykové úrovně. Celá grafika je uzpůsobena pro mladší i starší hráče, takže si hru může zahrát opravdu každý, kdo má alespoň nějaké základy ruštiny.

Jaké jsou tvé další plány do budoucnosti?

V nejbližší době budu s firmou Školní hry spolupracovat na tvorbě další deskové hry, která bude tentokrát zaměřená na anglický jazyk (ta už bude k prodeji). Jinak bych ráda pokračovala na magisterské studium těchto dvou oborů.

V budoucnosti bych se chtěla věnovat tvorbě výukových materiálů i nadále, protože v tom vidím smysl a věřím, že je lepší učit se hrou než nazpaměť. Mám za sebou téměř roční praxi v Montessori škole a odtud jsem si odnesla, že výukových pomůcek není nikdy dost, protože každému vyhovuje trochu něco jiného a věřím, že důležitější než známky, je skutečná znalost dané problematiky.

Jinak také moc ráda cestuji po ČR i do zahraničí, a kromě pedagogiky se také věnuji průvodcovské činnosti na zámku Světlá nad Sázavou a na Státním zámku Valtice.

 Jak vzpomínáš na naše gymnázium?

Tuto otázku bych asi shrnula jako „bylo to krásné a bylo toho dost“. Na ledečské gymnázium mám spoustu dobrých vzpomínek, v naší třídě byl výborný kolektiv a rozuměli jsme si i s paní učitelkou třídní. Čtyři roky ale stačily a ke konci už jsem cítila, že potřebuji změnu a posunout se od všeobecného vzdělání k něčemu konkrétnímu, co mě bude bavit.