Tentokrát dostává slovo naše absolventka, která žije a pracuje "za velkou louží". Po zoologovi a novináři jsme oslovili inženýrku chemie IVANU BRZOŇOVOU. Věříme, že Vás její vyprávění zaujme a inspiruje.

1) Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Mám velice pozitivní vzpomínky na gymnázium v Ledči. Bohužel, nejvtipnější příhody a vzpomínky jsou pěkné lumpárny a nerada bych inspirovala studenty. Můj třídní, Petr Stránský, byl nejlepší třídní učitel, jakého můžete mít. Moje nejoblíbenější předměty byly biologie, zeměpis, chemie, fyzika a neodmyslitelné tělesná výchova, a to hlavně kvůli výborným a vtipným učitelům.

Když jsem pak přešla na vysokou školu (VŠCHT), pamatuji si moji první hodinu chemie, kde náš profesor neustále opakoval, že to všechno je jen opakování, co jsme se učili na gymnáziu. Když jsem pak přišla na kolej, tak jsem asi hodinu nechápavě koukala do poznámek a snažila jsem se najít tu část, co jsme se učili na střední … Trvalo dlouho to najít, ale našla jsem to. Pak mi došlo, proč většina lidí nesnáší chemii. Většina lidí neměla na střední učitele, kteří chemii dokážou učit zajímavě a srozumitelně. Musela jsem vytáhnout poznámky z gymplu a s jejich pomocí si pomalu začít zvykat na novou formu výuky. A to samé bylo s matematikou.

2) Čím jste se chtěla / toužila v té době stát?
Chtěla jsem byt buď někým, kdo může uzdravovat lidi anebo někým, kdo nachází odpovědi na otázky, na které jako lidstvo ještě neumíme odpovědět.

3) Čemu jste se věnovala později (studium, práce)?
VŠCHT v Praze - potravinářská biotechnologie
TU-Graz, Rakousko - biotechnologie
UND-Grand Forks, Severní Dakota - Chemical engineering
San Francisco, California, USA – Mycelium based materials, a současně Biomaterials for human digestive health improvement.

4) V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
V současné době pracuji na vývoji potravinového doplňku, který pomůže odstranit přebytečné tuky a cukry z těla a zlepšit zažívací mikroflóru.

5) V čem vaše práce spočívá?
Doposavad mám zkušenost jen se “Startup” firmami, kde jsem pracovala jako R&D Scientist/Process engineer a v tuhle chvíli jako Principal Scientist. Žádný z těch titulů v tomhle prostředí neznamená nic specifického. Děláte všechno, co je potřeba. Většinou se jen snažím vytáhnout CEO’s (Chief Executive Officer – nejvýše postavená osoba společnosti) z maléru, kdy oni investorům naslibovali, ze jejich firma má funkční výrobek, který je skoro hotový pro zákazníky. Pravda je většinou taková, že výrobek je plně nefunkční nebo velice daleko od toho, aby mohl být produkován ve velkém. Výzkum bude trvat několik let, oni to potřebují mít hotové včera a já se snažím vymyslet, jak bychom to mohli dát dohromady během pár měsíců.

6) Co Vás na ní nejvíce baví?
Nejvíc mne baví, že člověk se neustále učí a musí neustále vymýšlet nové věci a hledat nové odpovědi. (Ve škole mne moc nebavilo dělat úkoly nebo odpovídat na otázky, protože jsem věděla, že minimálně ten profesor už odpověď zná. Je mnohem víc zajímavé hledat odpověď tam, kde žádná není.)

7) Co je pro vás obtížené / výzvou?
Být daleko od rodiny a vidět všechny jen párkrát za rok.
Už čtyřikrát jsem opustila zázemí, které jsem si vybudovala, všechny přátelé a obavám se že se to stane minimálně ještě jednou. Je to celkem bolestivý proces. A navíc, tenhle druh práce je velice nestálý. Jeden měsíc firma peníze má a druhý ne. Všechno se hodně rychle mění a práce je velice nejistá.
Firmy, pro které jsem doposavad pracovala, oficiálně nechtějí dělat žádný výzkum. Nechtějí, aby o tom investoři věděli. Výsledkem toho je, že všechno musí být hotové rychle a majitelé většinou tlačí, aby se věci dělaly napůl a oklikami. Tenhle přístup většinou nezkrátí, ale naopak silně prodlouží dobu výzkumu / optimalizace / atd. a je neuvěřitelně těžké to vysvětlovat.

8) Jaké máte plány do budoucna?
Hrozně nerada plánuju a kdykoliv jsem nucena přemýšlet o budoucnosti, tak začnu propadat do deprese. Doposud mi nikdy moje plány nevyšly, a to kde jsem právě teď, je toho výsledkem. Ještě když jsem studovala v Praze, nikdy by mne nenapadlo, že budu dělat doktorát v USA a pak pracovat v Silicon Valley. Jedna z nejtěžších věcí pro mne byly vždycky jazyky. Pamatuju si, jak jsem nechávala kamarádovi v Praze přeložit můj úvod v bakalářské práci do angličtiny. Sama bych to bývala vůbec nezvládla. A o pár let později jsem byla nucena psát sama vědecké články v angličtině.
Co bude dál, moc netuším. Ráda bych se vrátila třeba do Evropy. Život je celkem zajímavý film, uvidíme, co bude dal.

9) Chcete (můžete) říci něco o svém osobním životě / rodině?
Můj osobní život byla hlavně škola a teď je to práce. Před několika týdny jsem se vdala a pomalu se snažím najít více času na rodinu. Alespoň dvakrát za rok se snažím podívat domů a strávit čas s rodiči a taky trochu cestovat.

10) Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Moc ráda se vracím domů, je neuvěřitelné, jak rozdílně člověk začne vidět věci, které mu kdysi přišly obyčejné.

11) Co byste chtěla vzkázat našim studentům?
I. Nestresujte se tím, když máte pocit, že byste měli být někde jinde než kde jste teď, ani když všechno kolem nefunguje. Důležité je, snažit se učit z každé situace a nesnažit se tlačit na věci moc silou.
II. Někdy můžete mít pocit, že právě procházíte tím nejhorším. S odstupem času pak často můžete rozeznat, že to bylo to nejlepší, co se mohlo v tu danou chvíli stát.
III. Hodně malých univerzit v Čechách anebo na světě se tím co učí, vyrovnají Oxfordu, Stanfordu nebo MIT (Massachusetts Institute of Technology). Často dobří studenti z těchto univerzit znalostmi předčí průměrné studenty z těch prestižních univerzit. Jediné, co je bohužel nesrovnatelné, je sebevědomí těchto studentů.
Další věc, kterou hodně nerada zmiňuji je, že ženy jsou bohužel diskriminované (nikdy jsem s tímto nesouhlasila, až do chvíle, než jsem začala pracovat v USA). Odráží se to skoro všude, v tom, kolik vám nabídnou jako plat, nebo jestli váš názor bude brán vážně.

_{Na dálku se ptal a hodně úspěchů přeje Jiří Foller.}