Rodiče a zájemci o studium na naší škole se často ptají, jaké uplatnění nacházejí absolventi našeho gymnázia. Proto pravidelně uveřejňujeme rozhovory s některými z nich. Jedním z mladší generace našich absolventů je i LUKÁŠ PRCHAL, novinář - reportér a redaktor, který je mj. i držitelem ocenění Novinářská křepelka Českého literárního fondu pro autory do 33 let. Lukáš našemu webu poskytl rozhovor. Příjemné čtení!

1) Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?

Jen ty nejlepší… Vlastně ani moc ne, musel jsem se učit a škola mi kradla čas, který jsem chtěl věnovat čtení a učitelka matematiky mi zabavovala knihy. Jinak mi gympl dal hrozně důležitou věc: čas. Rozmyslet si, jestli chci skutečně něco studovat…

2) Čím jste se chtěl(a) / toužil(a) v té době stát?

Být buď advokátem, nebo spisovatelem. Po gymplu jsem nakonec zamířil studovat literaturu a scenáristiku.

3) Čemu jste se věnoval(a) později (studium, práce)?

Vystudoval jsem literaturu, zkusil jsem si práci scenáristy a napsal dvě prozaické knihy… A nakonec jsem na chvíli musel kvůli penězům skočit asi k nejnižšímu a nejnudnějšímu stupni novinařiny… nahrávat do systémů Aktuálně.cz články napsané Českou tiskovou kanceláří.

4) V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?

U novinařiny jsem zůstal. Zjistil jsem, že umím mluvit s lidmi a získávat informace, a nakonec je i dát dohromady a předat. Jsem redaktor – pracoval jsem ve vydavatelství Economia pro Aktuálně.cz a zároveň Hospodářské noviny a spolupracoval s kolegy z Respektu. Během tří let, kdy jsem se tuhle práci učil, jsem dostal Novinářskou křepelku a o rok později s kolegou Novinářskou cenu. Před dvěma lety jsem odešel a pracuji jako investigativní reportér Deníku N, kde se věnuji hlavně bezpečnostním otázkám, diplomacii, tajným službám a politice.

5) V čem vaše práce spočívá?

Hodně zjednodušeně: nejčastěji vytahuji na veřejnost informace, které chtějí tajit přední čeští politici nebo třeba cizí diplomaté. Před rokem jsme třeba s kolegou zjistili, že český velvyslanec za podivných okolností rozdává víza do Evropy v Íránu. Odhaloval jsem, jak ruský diplomat v Praze zneužívá diplomatické byty a jak na nich vydělává a co dělá nájemníkům a moc dalších podobných věcí. Mojí prací je získávat podobné informace od lidí tím, že se s nimi bavím nebo na základě toho, že mi věří a takovou informaci mi odhalí, aby se dostala na veřejnost, protože mají obavy, že to chce někdo ututlat.

6) Co Vás na ní nejvíce baví?

Je to hodně napínavé a dost často plné adrenalinu. A sem tam i stresu, když nestíháte uzávěrku. Nebo když máte málo času na ověření některých informací.

7) Co je pro vás obtížené / výzvou?

Ověřovat informace a důvěřovat lidem. Při práci se setkávám s celou řadou lidí, z nichž někteří chtějí novináře zneužít, aby zveřejnil něco, co mu podsune a může jít i o zfalšované informace. Někdy je velmi složité takové informace ověřit – několikrát se proto stalo, že jsem některé informace nezveřejnil.

8) Jaké máte plány do budoucna?

Dělat tuhle práci co nejlíp zvládnu. A možná (když to půjde) pracovat trochu méně. Tahle profese udělá z člověka workoholika, když jí propadnete… A pak pracujete vlastně furt.

9) Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?

Pravidelně se sem vracím.

10) Co byste chtěl(a) vzkázat našim studentům?

Asi je úplně zbytečné něco vzkazovat nebo doporučovat… Sám mám ale jednu zkušenost, která se mi opakovaně vyplatila. Vždycky jsem s sebou měl nějakou knihu. Četl jsem cokoli, kdekoli. Tak jestli byste chtěli nějakou radu, nad kterou si stejně většina z vás odfrkne, jako bych to udělal já před patnácti lety… čtěte a čtěte hodně. Nemyslím učebnice, ty jsou dobré na zkoušky a na testy, ale cokoli, co vám víc otevře oči (prosím, nemyslím tím konspirační bláboly). Čtěte beletrii, poezii, populárně naučnou literaturu… nakonec zjistíte, že cokoli přečtete, jednou se vám to může hodit. Mně se to rozhodně vyplatilo, i když dělám úplně jinou práci, než co jsem studoval…

Za odpovědi děkuje Jiří Foller. Foto: archiv Lukáše Prchala.