Tentokrát zodpověděl naše otázky do dlouhodobé ankety pan František Šusta, kterého můžete znát z televizních i rozhlasových pořadů, jako autora knih či odborných a populárních článků nebo jako přednášejícího či cvičitele. Jedno mají jeho aktivity společné - odborná práce se zvířaty - komunikace a trénink. Více o tématu na webu:
www.treninkjerozhovor.cz
František přednášel před několika lety na našem gymnáziu. Doufáme, že okolnosti nám umožní znovu ho pozvat. Zatím má slovo alespoň na našem webu. Otázky kladl Jiří Foller, foto archiv pana Františka Šusty.
1. Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Na gymnázium mám spoustu vzpomínek a vždycky mi navodí neopakovatelný pocit té doby, kdy mi tam bylo „prostě dobře“. Skoro žádná vzpomínka není o učení, ale je to o lidech, zážitcích, dění o přestávkách a na výletech. Vzpomínka na taneční a spolužačky, kterým to najednou od třetího ročníku neuvěřitelně slušelo, nácvik na divadlo ve čtvrtém ročníku, Vánoční turnaje, školní výlety…prostě to, co ocení normální student v tomhle věku. A samozřejmě i pedagogové, kteří na mě krom učiva nějak lidsky zapůsobili: p. prof. Šťastný svojí profesionalitou, p. prof. Těšínský svou schopností nás nadchnout, p. prof. Vodehnalová svojí obrovskou lidskostí nebo tehdejší ředitel Eduard Doubek svojí energií. … ale i další osobnosti, které jsem měl tu čest potkávat.
2. Čím jste se chtěl(a) / toužil(a) v té době stát?
Tehdy jsem měl dvě záliby – vrcholově lehkou atletiku a pak zoologii. Takže jsem to měl jasné – nejprve vyhrát olympiádu a pak pracovat jako zoolog v nějakém národním parku v Africe nebo Jižní Americe.
3. Čemu jste se věnoval(a) později (studium, práce)?
Pro jistotu zaměstnání jsem nejprve vystudoval učitelství pro střední školy na Př F UK, obor Biologie – Zeměpis. Později jsem si biologii rozšířil o předměty odborné zoologie a po dokončení školy jsem udělal PhD. na katedře ekologie Lesnické fakulty ČZU v Praze a později ještě malý doktorát na ekologii PřF UK. Tou dobou jsem už ale pracoval jako „zooučitel“ v Zoo Praha. Tamtéž jsem pak mezi lety 2008-2017 dělat tzv. trenéra zvířat. Tedy člověka, který jednak uměl trénovat zvířata pro atraktivní ukázky veřejnosti a jednak spolupracoval s chovateli na nácvicích potřebných úkonů jako třeba odběry krve, kontroly zubů, oddělení zvířete pro transporty apod. K tomu jsem se musel „vyučit“ metodice tréninku tzv. pozitivním posilováním, což je dnes opravdu odborná činnost na vysoké úrovni, rozvinutá v zoo hlavně v USA a v západní Evropě. Jedná se o nenásilnou komunikaci se zvířetem založenou na odměnách a minimalizaci stresu, která má široké uplatnění v podstatě na všechny živočišné druhy.
4. V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
Od roku 2012 jsem začal metody tréninku pozitivním posilováním učit i majitele psů a jiných domácích zvířat a zájem byl tak velký, že mne to začalo postupně živit víc než zoo. Nakonec jsem si musel vybrat a vybral jsem si soukromou dráhu trenéra zvířat, kde pracuji ze všeho nejvíc se psy, ale spolupracuji i s některými zoo v ČR.
5. V čem vaše práce spočívá?
Tak jako v zoo, v aplikaci tréninku pozitivním posilováním. Ale na rozdíl od zoo teď to mnohem víc učím lidi, přednáším, vedu psí tábory atd. Už to není tolik přímé praxe se zvířaty, s těmi si pracují jejich vlastní majitelé nebo v zoo chovatelé. Já jsem ten, kdo vše vidí, radí atd.. Abych nevyšel ze cviku, dělám si kolem sebe skupinku zvířat, která si trénuji sám, ale živí mne hlavně práce s lidmi a výuka pozitivního tréninku. Napsal jsem i čtyři knihy, které metodiku shrnují a mojí práci propagují. Můj web je treninkjerozhovor.cz.
6. Co Vás na ní nejvíce baví?
Ty chvíle absolutního soustředění, kdy jste tu jen vy a zvíře a najednou si začínáte rozumět. Když vy pomocí signálů mluvíte na něj, ono svým chováním mluví na vás a najednou jsou z vás dva rovnocenní partneři spolupracující na jedné vlně. To je prostě moje droga a výlet do jiného světa, který miluju.
7. Co je pro vás obtížené / výzvou?
V poslední době se mezi psy setkávám se stále těžšími případy různých psychických problémů a traumat. Psi, kteří se do útulku dostali ze zahraničí, hlavně z východu a nikdo neví, co mají za sebou a na co zareagují kousnutím. S tím se nepracuje snadno, ale hledám cesty a vlastně mne tahle výzva docela baví.
8. Jaké máte plány do budoucna?
V tuhle chvíli hodně cestuji za prací, ale chci se víc a víc usazovat a snad i vytvořit zázemí se zvířaty, kam by měli klienti možnost přijíždět nejen na trénink, ale i ucelené zážitkové programy. To by bylo super…ale uvidím, jestli to budoucnost dovolí.
9. Chcete (můžete) říci něco o svém osobním životě / rodině?
Mám pět dětí, všechny s jednou ženou, a žiju v Senohrabech nedaleko Benešova. Blízko teče řeka Sázava, protože někam, kde neteče Sázava, bych se natrvalo nenastěhoval.
10. Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Jsem ze Zruče, takže alespoň tam se vracím a v létě mám v Vlastějovicích psí tábory. Ledeč zas tak často nevídám, ale mám ji rád jako místo, kde jsem zažil spoustu krásného.
11. Co byste chtěl(a) vzkázat našim studentům?
Užijte si studentská léta. Je to doba, která se neopakuje.