Naše škola zůstává v kontaktu se svými absolventy. Rádi bychom čas od času některé z nich představili. Jedním z nich je Vidu Gunaratna. Od jeho maturity už v Sázavě trochu vody uteklo... Vidu nás zatím naposledy navštívil roku 2016, kdy měl pro studenty přednášku: Kameraman Vidu Gunaratna na besedě

Tehdy naše studenty zaujal, věříme, že je zaujme i rozhovor, který našemu webu poskytl.

Vidu Gunaratna vystudoval katedru kamery pražské FAMU, natočil mnoho krátkých a středometrážních filmů, za některé z nich byl oceněn. V loňském roce měl premiéru celovečerní film NA KRÁTKO, jehož byl kameramanem. Byl to jeho druhý celovečerní film po filmu LAPUTA. Je kameramanem na volné noze a zároveň vyučuje kameru na FAMU. Více o jeho práci na www.vidu.cz.

1) Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?

Docela hezké, prožil jsem tam první lásku.


2) Čím jste se chtěl / toužil v té době stát?

To se vyvíjelo. Ale asi ve druhém, nebo ve třetím ročníku jsem věděl, že chci na FAMU. Na kameru jsem si ale netroufal, protože jsem v té době prakticky neuměl fotit. Talentové zkoušky na katedru kamery jsou velmi tvrdé a věděl jsem, že bych neměl šanci. Zkusil jsem proto katedru dokumentární tvorby, kam jsem nebyl přijatý.

3) Čemu jste se věnoval později (studium, práce)?

Po maturitě jsem rok studoval na ČVUT. Nic mi to ale neříkalo. A ani mi to moc nešlo. Přestoupil na VŠE, kde jsem vystudoval informatiku. Ale ani tam jsem nebyl moc nadšený, pořád jsem chtěl na FAMU. Během studií na VŠE jsem se ještě dvakrát neúspěšně hlásil na dokument. Mezitím jsem se ale učil fotit a se dvěma kamarády jsem natočil několik amatérských filmů. Po roční pauze hlášení se na dokument, jsem si troufal na kameru. Prošel jsem talentovými zkouškami, ale ne pohovorem. Přijímalo se 5 studentů, byl jsem šestý. Vyšlo to až na třetí pokus. V roce 2007 jsem byl přijatý na katedru kamery a v roce 2013 jsi ji úspěšně absolvoval.


4) V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?

Jsem kameraman na volné noze. Zároveň učím na katedře kamery FAMU.

5) V čem vaše práce spočívá?

Kameraman je autor obrazové složky filmu a je za ni odpovědný. Je to nejbližší spolupracovník režiséra, kterému pomáhá vyprávět příběh řečí kamery. Kameraman ale spolupracuje se všemi tvůrčími profesemi u filmu a má pod sebou kamerový štáb a osvětlovače. Ti zase pomáhají kameramanovi dosáhnout jeho představ o tom, jak má záběr vypadat z hlediska pohybu kamery a světelné atmosféry. Je to práce fyzicky i psychicky velmi náročná, musíte umět řídit svůj kamerový štáb a zároveň se domluvit s režisérem na jeho představách a to všechno za pochodu a pod časovým tlakem. Přesto všechno je to nejkrásnější a nejzajímavější práce na světě. Točím filmy do kin, nebo do televize, seriály, dokumenty a reklamy.

Na katedře kamery učím české i zahraniční studenty, budoucí kameramany. Učím to, čemu se anglicky říká colour grading, nebo krátce grading. Český ekvivalent to nemá, ale významově nejblíž je slovo barvení. Často i říkáme, že „barvíme film“. Grading je poslední fáze práce kameramana na filmu a provádí se po dokončení střihu. Grading slouží ke dvěma účelům. Jeden je vyrovnání drobných jasových a barevných rozdílů mezi sousedními záběry. I při velmi pečlivém snímání, takové rozdíly vždycky budou existovat a bez jejich korekce by střihy mohly působit rušivě. Grading zároveň slouží i ke stylizaci obrazu. A to je ten druhý účel. Gradingem můžeme i jen část obrazu např. zesvětlit, ztmavit, nebo barevně posunout. Je to velmi silný nástroj, pomocí kterého má kameraman ohromnou kontrolu nad obrazem.


6) Co Vás na ní nejvíce baví?

Všichni kameramani se shodneme na tom, že nejhezčí na naší práci je dívání se skrz kameru. Krásné je i to, že se během natáčení potkáváte s velmi talentovanými a zajímavými lidmi, kteří umí něco, co neumíte vy a společně něco tvoříte. Jako kameraman mám rád obraz. Rád ho vytvářím a rád se obrazem vyjadřuju. Obrazem můžete sdělovat pocity, které se slovy vyjadřují mnohem obtížněji. Obraz dokáže zasáhnout člověka okamžitě, emocionálně.


7) Co je pro vás obtížené / výzvou?

Těžké je, mít pořád dobré nápady! A to se od kameramanů očekává, že je budeme sypat z rukávu. Těžké je neslevovat ze svých standardů, zůstávat věrný sobě a své profesi a skloubit to s potřebami kolegů, ať už to jsou herci, zvukaři, nebo režisér. Těžké je se bavit o věcech obrazových slovy. Jako kameraman věci spíš vidím a vidím je z určité perspektivy, určitým objektivem, s určitým pohybem kamery, v určité světelné atmosféře... A tohle všechno popsat slovy je zdlouhavé a komplikované. Je to, jako byste chtěli někomu vysvětlit význam nějakého slova a měli k tomu jen kladivo a hřebíky.

Výzva je každý nový film, protože každý film je jiný a vyžaduje jiný přístup, jiné snímání, jiný způsob myšlení o něm. Ale i to je krásné na práci kameramana, protože nikdy není jednotvárná.

8) Jaké máte plány do budoucna?

V létě mám točit dva dokumenty a jeden krátký trikový film pro děti. Režírovat ho bude moje bývalá spolužačka, která taky učí na FAMU. Ale dokud nemám v ruce kameru, není jisté vůbec nic. Takže se člověk nesmí k budoucnosti upínat. Chci točit hezké filmy, které budou mít dobré scénáře a na kterých se kameramansky „vyřádím“. Chci dělat všechno jak nejlépe to jde. A doufám, že nějaký hezký scénář k celovečernímu filmu, nebo seriálu mi občas na stole přistane.

9) Co byste chtěl vzkázat našim studentům?

Dělejte, co vás baví! Protože to budete vždycky dělat s láskou. Buďte u toho odpovědní k sobě, k druhým i k vaší (budoucí) profesi. Nikdy se vám pak nestane, že byste pracovali. Zato budete mít koníček, za který dostanete i zaplaceno.

Děkuji za rozhovor. Jiří Foller.