Pro rozhovor na měsíc listopad 2023 jsem oslovil našeho absolventa, který se prosadil v oboru pro náš region typickém – v zemědělství. Své pozemky má na trojmezí Vlašimska, Zručska a Ledečska ve velmi kopcovité krajině ve vesničce Milošovice. Pan ing. Radek Cihlář není ale běžný hospodář, jeho farma získala v roce 2020 titul FARMA ROKU. Spolu s našimi studenty se loni v červnu zúčastnil pořadu Fokus Václava Moravce „Jak nakrmit národ“, kde o něm a o jeho rodině běžela reportáž. Tu lze vidět v čase 20:38 (levý dolní roh)       VIDEO CIHLÁŘOVI

Ale předejme mu slovo:
Jaké máš vzpomínky na studium?

Byli jsme dva a půl měsíce v prváku, pomalu jsme se zvládli seznámit se školou, s profesory a sami mezi sebou a přišel 17. listopad. Rozhodně první myšlenka spojená s ledečským gymnáziem bude vždycky sametová revoluce, všechny ty rychlé změny ve společnosti, na škole a u mnohých rychlé změny jejich postojů.

Nikdy nezapomenu na originální chemii v podání tehdejšího ředitele p. Kotlíka, kdo nezažil, nepochopí. Dále pak na biologii, můj nejoblíbenější předmět.

Byla to doba, ve které jsme někteří úplně propadli angličtině a já se stal z velmi podprůměrného studenta postupem času i v angličtině maturantem s vyznamenáním. Pamatuji si, jak jsme s kamarády odebírali v originále časopisy Newsweek, National geographic a snažili se přečíst všechno, co se dalo. Tehdy jsem angličtině věnoval několik hodin denně a snažil se naučit cokoliv navíc.

Bohužel po třiceti letech si jen složitě objednám jídlo v zahraničí, to je mi líto nejvíc. Přirozeně nemůžu zapomenout ani na několik kamarádů, ačkoliv se už nepotkáváme.

Pamatuješ si, čím ses chtěl v té době stát?
Vždycky mě zajímala biologie, chtěl jsem studovat přírodovědu, nějakou zoologii, nebo veterinu. Jenže v té hektické době plné změn naše rodina začala farmařit a já nakonec vystudoval v Brně Mendelovu univerzitu, obor agroekologie.

V jakém povolání pracuješ teď?
Po promoci následovala tehdy ještě povinná základní vojenská služba a potom jsem začal podnikat. Se svou rodinou provozuji naši farmu v Milošovicích (malá obec mezi Ledčí a Zručí). Loni jsme oslavili třicet let farmy. Chováme mléčný a masný skot, máme výrobu mléčných výrobků, prodáváme maso. Na farmě provozujeme prodejnu našich regionálních potravin. Přesto, že nejsme farma ekologická, výrobní postupy používáme především přírodě blízké. Náplní mé práce je starost o zvířata a pozemky na farmě.

Pracovní den začíná po čtvrté hodině ráno, končí v šest večer a v sezoně podle potřeby i déle, sedm dní v týdnu, jeden týden dovolené v létě. Pokračujeme v práci, kterou se naši předkové zabývali po spoustu generací, několik set let nazpět. Přesto, že je moje práce časově náročná, fyzicky namáhavá a finančně není jistě TOP, neměnil bych! Spolupráce v rámci rodiny, pokračování rodinné tradice a vyhlídka šikovných pokračovatelů mě rozhodně naplňuje.

A že svoji práci snad děláme dobře, potvrzují ocenění, která tu a tam získáváme. Jednou z rukou hejtmanky středočeského kraje paní Peckové, jindy od předsedy senátu pana Vystrčila, kdy jsme získali titul FARMA ROKU 2020.

Co je pro tebe výzvou a jaké máš plány do budoucna?
Zemědělství je a do budoucna jistě bude obor velmi postižený změnou klimatu. To pro nás představuje obrovskou výzvu, jak se správně přizpůsobit, chovat se odpovědně ke svému blízkému okolí, které svým podnikáním ovlivňujeme. Plánů do budoucna máme spoustu, nepřetržitě budujeme farmu, snažíme se rozšířit nabídku výrobků pro naše zákazníky, letos snad o zeleninu, uvidíme…

Můžeš říci něco o své rodině?
Jsem dvacet pět let ženatý, s manželkou máme tři děti. Syn a starší dcera jsou už dospělí (25 a 23 let) a studují na České zemědělské univerzitě v Praze. Oba dva současně pracují doma na farmě. Nejmladší dcera je na základní škole.
A můj vztah k regionu? Žiju tu s rodinou celý svůj život. Spousta lidí říká: „Šli jsme za příležitostí, která se nám naskytla“… a odešli (Praha, město zaslíbené!), dnes přijedou na dovolenou, na návštěvu. Škoda, že někdo nezůstane a nevytváří v našem regionu ony příležitosti, pro sebe, pro druhé. Já se o to pokouším. Ale nic ve zlém, přátelé.

Co bys chtěl vzkázat našim studentům?
Užijte si střední, chtějte zažít vysokou. V životě většině z Vás nikdo nedá nic zadarmo, možná jednu, dvě zkoušky na vysoké… Mějte vždy nějakého koníčka, ideálně studujte tento obor na vysoké škole a práce Vás bude bavit. Hodně štěstí a vytrvalost všem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme zdar v práci i v životě!