Doc. Ing. Milena Stránská (Zachariášová), Ph.D., se narodila v roce 1982 v Kutné Hoře. Vystudovala obor Chemie a analýza potravin na Fakultě potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde v roce 2011 úspěšně obhájila doktorát. V roce 2014 se stala docentkou (nejmladší na škole) v oboru chemie a analýza potravin. Jsme rádi, že si udělala čas na rozhovor pro web naší školy.

Jaké vzpomínky máte na gymnázium v Ledči?
Vzpomínky na gymnázium… byla to relativně bezstarostná léta, mám moře vzpomínek na spoustu legrace, kterou jsme jako studenti zažívali. Mám pěkné vzpomínky na hodiny biologie, kdy mě prof. Těšínský strhával svým nadšením, dodnes si pamatuji hodinu o „centrálním dogmatu molekulární genetiky“ a pořád mám doma knihy, které mi (stejně jako ostatním zájemcům) daroval, když redukoval svou domácí knihovnu. Vzpomínám ráda na hodiny deskriptivy, matematiky, chemie i počítačů. Celá historická budova, sál (tělocvična), vše mělo svou příjemnou atmosféru.

Pamatujete si, čím jste se chtěl v té době stát?
Já jsem se od mala chtěla vždycky stát učitelkou, což bylo zřejmě tím, že mě to ve škole vždy bavilo. Když jsem začala studovat na gymnáziu, zjistila jsem, že mě baví technické předměty a přírodní vědy, a že existuje spousta dalších možností, čím být, takže se to začalo trochu měnit a místo učitelství jsem začala uvažovat o ČVUT a fakultě architektury také o VŠCHT a studiu biochemie. Náš tehdejší chemikář byl původem z VŠCHT, ale zároveň mě tak trochu odrazoval s tím, že je to těžká škola, ale pro mě se to paradoxně stalo výzvou, a tak jsem se ve čtvrtém ročníku gymnázia rozhodla, že půjdu studovat na VŠCHT. Pamatuji se, že jsem dokonce podávala jen jednu přihlášku - věděla jsem, že podle průměru mě přijmou bez přijímacích zkoušek, a jinam jsem nakonec stejně nechtěla.

Čemu jste se věnoval později (studium, práce)?
Během studia na VŠCHT se mé původní zaměření trochu změnilo a místo biochemie jsem se zamilovala do hmotnostní spektrometrie, takže jsem se nakonec specializovala na analytickou chemii, konkrétně analýzu přírodních materiálů a potravin pomoci chromatografie a velmi pokročilých hmotnostně-spektrometrických instrumentů na Ústavu chemie a analýzy potravin (dnes Ustav analýzy potravin a výživy). Už v pátém ročníku jsem věděla, ze z univerzity odejit nechci a zůstala jsem studovat takzvaný "postgraduál" nebo-li "doktorát", jehož ukončením člověk získá titul PhD. To PhD studium není jen o vědě jako takové, ale i o styku se studenty, výuce laboratoří a cvičení, konzultacích diplomových prací... takže se mi vlastně najednou začal spojovat ten původní dětský sen být "paní učitelka" s tím dospěláckým světem plným vědy a pokročilé chemie.

V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracujete teď?
Na VSCHT působím vlastně dodnes. Protože jsem během postgraduálního studia byla velmi akční a moje práce měla velký ohlas (například jsem získala Cenu ministra školství pro mladé nadané studenty za mimořádné výsledky ve vědě nebo Cenu rektora VŠCHT), za tři roky po ukončení doktorátu jsem se stala docentkou a získala na univerzitě permanentní pozici.

V čem vaše práce spočívá?
Jak už jsem naznačila, moje práce je napůl učitelská a napůl vědecká. Ta vědecká práce znamená, že když má člověk zajímavý nápad a získá na výzkum té myšlenky národní či evropské financování, pak se tomu tématu se svým týmem věnuje, rozvíjí ho a posouvá dál. Já se věnuji výzkumu přírodních látek, které mají tak zvanou "biologickou aktivitu". Někdy zdraví prospěšnou, někdy škodlivou. To znamená, že někdy je člověk může využít například jako komponenty doplňků stravy či léčiv (různé antioxidanty, vitaminy, esenciální biofaktory...), nebo naopak se jich chce v potravinách zbavit (to jsou například toxické látky, které jsou produkované plísněmi či bakteriemi). V minulosti jsem se zabývala třeba prozkoumáváním vzácných látek z mikroskopických řas rostoucích v extrémních podmínkách za polárním kruhem ve spolupráci s Arktickou univerzitou v Tromso v Norsku. To byste nevěřili, jak je tam krásně. V současné době vedu výzkumný grant, který zkoumá obsahové látky konopí a jejich vliv na léčbu faktorů, které vedou ke vzniku krevních sraženin v cévách a potažmo infarktu a mozkové mrtvici. Na tom spolupracuji s nemocnicí IKEM. A dlouhodobě se zabývám také problematikou výskytu mykotoxinů (což jsou právě ty toxické látky pocházející z plísní) v potravinách, a také možnostmi, jak je co nejvíce minimalizovat. Mykotoxiny se v dost velké míře nachází například ve sladu a pivu. Možná vás překvapí, co dělají nějaké toxiny v pivu, ale tak to proste je. Patogenní mikroorganismy jsou součástí přírody, a stejně tak i jejich metabolity (toxiny), a zcela zbavit se jich nelze. Je ale důležité hledat cesty, jak jejich výskyt v zemědělských plodinách co nejvíce mírnit, aby naše potraviny byly kvalitní a bezpečné

Co Vás na ní nejvíce baví?  Na práci mě nejvíce baví ty možnosti, kam až lze zajit a co lze vytvořit, když má člověk zajímavou ideu a koncepci. Jak lze posouvat hranice poznání. Baví mě práce s mladými lidmi a jejich vedení - když pracujete s někým chytrým, a jako učitel nebo vedoucí výzkumu mu pomůžete nadestřít jeho životní cestu, pak jeho úspěchy jsou i ty vaše, a to je obrovská odměna.

Co je pro vás výzvou – obtížné?
Co je pro mě výzvou a co je obtížné... No, dokud jsem neměla rodinu, pak to byly jen drobnosti jako dílčí neúspěchy v laboratoři. Ale od doby, co mám své dva syny, si uvědomuji, jakou životní výzvou pro mě je řádně je vychovat a skloubit roli paní učitelky a vědátorky s rolí maminky. To bylo těžké zejména v době, kdy byli opravdu malí. Dnes jsou ve věku téměř 6 a 8 let, a pokud zrovna není Covid pandemie, nebo nejsou půl podzimu a zimy nemocní, tak už je to legrace :) Ne, vážně. Mohu s potěšením říci, že ačkoliv žijeme s rodinou v Praze, moji synové jsou velcí milovnici živé i neživé přírody. Zejména starší syn teď prožívá období malého biologa a neúnavně extrahuje chlorofyl a míchá lektvary. Pro mě je tedy teď velkou výzvou jeho zájem podpořit a rozvíjet.

Jaké máte plány do budoucna?
V bezprostřední budoucnosti mám v plánu dokončit své profesorské řízení a dál se věnovat naplno práci i rodině. Z čehož je moje priorita hlavně to druhé. Když jde obojí dohromady, je to super. Když to někdy drhne, děti mám na prvním místě. Naštěstí mám skvělého manžela, který funguje na sto procent, a bez kterého by to nešlo.

Jaký máte v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
K Ledči i regionu mam vztah veskrze kladný a velmi osobní. Na Ledečsku a v Ledči mám celou manželovu rodinu. Já sama pocházím ze Zruče n S. a gymnázium v Ledči má velkou tradici i u nás - sestra, obě sestřenice, všechny jsme tu studovaly a kdybychom teď s rodinou nebydleli tak z ruky, určitě bychom tam s manželem poslali i naše syny.

Co byste chtěl vzkázat našim studentům?
Studujete školu, kterou jsem měla moc ráda a věřím, že je skvělá dodnes. Byť máte jistě i spoustu jiných zájmů, važte si možnosti studovat, neboť ne každý na Zemi tuhle možnost má. Držím Vám všem palce, a třeba se s některými z Vás uvidíme na VŠCHT Praha. Klidně mi pak napište. Hodně zdaru!

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a úspěchů. Jiří Foller.