V rozhovorech s našimi absolventy pokračovala Soňa Poupětová. Aktuálně zpovídala Adama Prchala, který na naší střední odborné škole úspěšně maturoval před 4 roky.

Jaké vzpomínky máš na SOŠ v Ledči?

Jen ty nejkrásnější samozřejmě. Nejčastěji vzpomínám na to, jak super chemii měla naše třída. Byly mezi námi sem tam nějaké neshody a dramata, ale nakonec jsme spolu vždycky všechno nějak vyřešili a zpětně jsme se tomu uměli zasmát.

Na školu a výuku jako takovou mám také spoustu hezkých vzpomínek. Vzpomínám si hodně na matematiku, se kterou jsem sice místy bojoval, ale dala mi nakonec hodně do mé současné kariéry. Na informatické předměty, které ne vždycky byly podle mých představ, ale položily dost dobré základy pro informatiku na vysoké škole.

Roky na SOŠce byly opravdu krásné a klidně bych si to někdy zase zopakoval.

Pamatuješ si, čím ses chtěl v té době stát?

Hodně mě táhla představa být team leaderem v nějakém software startupu, jelikož mě opravdu naplňuje, když mohu pomáhat vést skupinu lidí k nějakému většímu cíli. Pak jsem ještě rozmýšlel nad herním vývojářem, ale vývoj her jsem radši zařadil do volnočasových aktivit (spoustu přesčasů a nijak výjimečné peníze).

Čemu ses věnoval později (studium, práce)?

Po střední škole jsem nastoupil hned na vysokou školu, konkrétně na Mendelovu univerzitu v Brně. Shodou náhod měli na mendelce obor "Ekonomická informatika", který byl v podstatě pokračováním stejného oboru, který jsem vystudoval na SOŠce.
V té době jsem zároveň pracoval ve startupu Nanits Universe, ve kterém jsem převáděl komiksy z klasického formátu, jak ho všichni známe, na digitální komiksy s interaktivními prvky a hudbou. To mě velice bavilo, ale kvůli pandemii bohužel startup ztratil investory a všechny jeho aktivity se pozastavily. Jelikož jsem se rychle začal nudit, tak jsem začal hledat práci už jako front-end vývojář.

Přes rodinu se mi nakonec podařilo najít přesně pozici, kterou jsem hledal a stal se ze mě skutečně front-end vývojář. Byla to pozice, při které mě má firma pronajímala do různých firem, které nepotřebovali vývojáře na plný úvazek, ale spíš někoho, kdo sem tam provede potřebné změny nebo opraví chybu, která se někde v kódu aplikace vyskytla. Měl jsem tak příležitost pracovat třeba na online verzi deskové hry Krycí jména a ve startupu Neuron Soundware zabývající se rozpoznáním závad na strojích pouze pomocí zvukového záznamu a umělé inteligence.

V průběhu bakalářského studia jsem měl příležitost zapojit se také do výzkumu rozpoznání plagiátorství, který se nakonec stal i mou bakalářskou prací.

Poslední činností, které jsem se v té době věnoval, byla výuka předmětu Databázové systémy. Jako cvičící jsem měl dvě skupiny, kterým jsem dostal příležitost předat znalosti a bylo to úžasné.

V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracuješ teď?

V současnosti hlavně studuji magisterský obor Otevřená informatika na Mendelově univerzitě, vyučuji bakalářský předmět Základy programovacího jazyka Python a ve zbylém čase jsem full-stack vývojář a UI/UX designer ve startupu REDAMP SECURITY, který se zabývá bezpečností mobilních zařízení.

V čem tvá práce spočívá?

Učení asi nemusím vysvětlovat, ale co se týče druhé práce, tak mou hlavní pracovní náplní poslední dobou bývá designování vyvíjené iOS a Android aplikace, upravování částí webové aplikace, která slouží pro monitorování zařízení a sem tam ještě rozšiřuji interní službu pro analýzu mobilních aplikací.

Co tě na ní nejvíce baví?

Úplně ze všeho nejvíce asi to, jak různorodá ta práce je. A taky to, jak moc mě těší řešit neustále nové problémy.

Co je pro tebe výzvou – obtížné?

Říkat lidem ne. To je něco, s čím mám hrozný problém a snažím se ho aktivně řešit, ale když už mám pocit, že se zlepšuju, tak zase začnu říkat ano. Je to nekonečný boj.

Jaké máš plány do budoucna?

Chtěl bych po škole nastoupit do nějaké velké firmy a zkusit si, jaké to je pracovat ve velkém týmu.

Samozřejmě bych také chtěl někdy založit rodinu, postavit si někde na vesnici dům a tak. Ale snažím se nedělat velké plány, jelikož plány jsou převlečené odhady... a já mám mizerné odhady.

Chceš (můžeš) říci něco o svém osobním životě/rodině?

Něco málo klidně rád povím. V prvním semestru na vysoké škole jsem se seznámil se spolužačkou, se kterou jsme letos oslavili krásné 3 roky soužití. Díky pandemii jsme se extrémně rychle sblížili, jelikož jsme vlastně celou pandemii střídavě bydleli měsíc u mé rodiny a měsíc u její. Byla to hrozná doba, co se po globální stránce týče, ale často vzpomínáme na to, jak krásné bylo trávit spolu každý den, a večer usínat a těšit se z toho, že můžeme být spolu. Možná to někomu může znít jako ironie, ale pro nás to bylo opravdu krásné.

Jaký máš v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?

Moc rád se do Ledče vracím. S bývalými spolužáky ze střední párkrát do roka zajdeme na pivo a probereme, co se kde stalo, kdo s kým čeká dítě, nebo kdo se v dohledné době bude brát.

Obecně je pro mě Ledeč hlavně místo, kam si jedu odpočinout, sejít se s rodinou a kamarády a nemyslet na práci a školu.

Co bys chtěl vzkázat našim studentům?

Dělejte a studujte, co vás baví, nebo co vám přináší alespoň trochu dobrý pocit, pak to jde mnohem snadněji.

Pokud plánujete jít na vysokou školu, tak čtěte dál.

Byla doba, kdy jsem si říkal, že na vysokou školu nemám. Že poletím hned po prvním semestru, jelikož jsem měl pocit, že jsem se na střední škole nenaučil dost. Když jsem ale na vysokou došel, zjistil jsem, že většina lidí, co měla největší problémy s předměty, byli právě lidé, kteří přišli z "prestižních" gymnázií a středních škol. Jak se (alespoň v mém okolí) ukázalo, žádná sebelepší střední škola nebo gymnázium vám nezajistí úspěch na vysoké škole. Maximálně vám pomůže zvládnou 2 až 3 předměty na začátku, zbytek je ale na vás. Přinejmenším to alespoň zkuste. Co nejhoršího se může stát?