V našem březnovém rozhovoru jsme oslovili zoologa a ekologa, Mgr. Václava Berana. Václav maturoval na gymnáziu v Ledči sice ještě ve starém miléniu, ale v následujícím rozhovoru ukazuje, že zůstává stále mladý. Hlavně díky své lásce k přírodě a všemu živému, kterou si pěstoval už tehdy na gymnáziu. Věříme, že může být inspirací i pro současné studenty. 

POŘAD ČESKÉ TELEVIZE GEJZÍR S VÁCLAVEM BERANEM

ROZHOVOR PRO NÁŠ WEB (ptal se Jiří Foller)

Jaké vzpomínky máš na gymnázium v Ledči?
Jednoznačně převažují ty kladné. V dnešní době to bude znít jako společensky nepřijatelné, ale velmi dobře si ještě vybavuji pana ředitele Doubka a jeho výchovné metody. Třeba tahání za „kosinky“ po schodech do prvního patra… Na druhou stranu jsme jako žáci byli občas dost divocí. Dneska by za to asi padaly dvojky z chování, takže to rozhodně nevnímám jako křivdu, ale jako „zaslouženou odměnu“. Vlastně mi přijde až trochu nehorázné, co jsme si dovolovali (opuštění třídní učitelky na výletě byl asi největší vrchol). Ale všichni jsme to přežili, včetně našich učitelů.

S úsměvem na rtech vždy vzpomínám na naše zapálené profesory – Těšínského, Šťastného, Stránského, Smejkala, Follera, Vrbkovou … Památný byl i náš cyklovýlet o prázdninách do Rakouska. Profesoři Foller a Král si o prázdninách na krk uvázali několik pubertálních středoškoláků a vyrazili s nimi do ciziny. Pro mě to byl první výlet do zahraničí vůbec. Bylo to nezapomenutelné, dobrodružné, v té době samozřejmě bez mobilů, dobrého vybavení, ale se spoustou nadšení. A až mnohem později jsem si uvědomil, jak obětavé to ze strany učitelů bylo. A nic za to neměli, možná pocuchané nervy.

Pamatuješ si, čím ses chtěl v té době stát?
V tom jsem měl vždy jasno – zoologem. A od mala jsem si za tím šel, občas i dost nevybíravě. Třeba ignorováním některých předmětů, včetně chemie… A to i přesto, že ji vyučoval profesor Těšínský, díky kterému jsem biologii propadl ještě více. I on s námi trávil hodně času o víkendech a mimo pracovní dobu. Ale já si sveřepě myslel, že chemii zoolog nikdy potřeboval nebude. Už na vysoké mi došlo, že jsem se spletl.

Čemu ses věnoval později (studium, práce)?
No přeci té zoologii… 😊. Vystudoval jsem obor systematická biologie a ekologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ještě v průběhu studia jsem nastoupil na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, pak do Moravského zemského muzea a nakonec do Muzea města Ústí nad Labem. Také jsem spoluzakládal nevládní organizaci ALKA Wildlife o.p.s., která je velmi aktivní v ochraně přírody.

V jakém povolání (profesi, postavení, funkci) pracuješ teď?
No překvapivě jsem zoologem. Nyní jsem vedoucí přírodovědného oddělení Muzea města Ústí nad Labem. Ale jsem spíše zoolog, mám tak skvělé kolegy, že s jejich vedením nemám žádnou práci. A také pracuji jako terénní zoolog v té naší nevládce – ALKA Wildlife o.p.s.

V čem tvá práce spočívá?
Je to velice různorodé a z velké části si mohu pracovní náplň plánovat sám. Samozřejmě v muzeu musím pečovat o sbírku, rozšiřovat ji a pracovat s veřejností. I to je velice pestré a různorodé. V terénu se věnuji výzkumu ptačích druhů v hnědouhelných velkolomech na Mostecku. Není to žádná měsíční krajina, ale ráj biodiverzity, což je jeden z mnoha paradoxů dnešní doby. Dlouhodobě se tam snažím o změnu rekultivace ve prospěch přírody.

Také se dlouhodobě věnuji sokolům stěhovavým, nyní hlavně na industriálních stavbách, kde jim věším budky, monitoruji průběh hnízdění, kroužkuji mláďata. Takže mám prolezlé naše největší chemičky, elektrárny, teplárny atd. Ale snažím se i o zlepšování ochrany přírody. Jsem třeba odborným zástupcem ČR pro Memorandum o stěhovavých dravcích a sovách Eurasie a Afriky, což obnáší i služební cesty do zahraničí na různá oficiální mezinárodní jednání.

Co tě na ní nejvíce baví?
Práce venku, v přírodě. Se zvířaty. Neskutečná pestrost činností v průběhu dne i v průběhu roku. Ale baví mě i práce s veřejností. Lidí nadšených do přírody je stále hodně a je skvělé jim poodkrývat oponu přírody. V práci mám hodně pohybu, nemusím pak sportovat či chodit do fitness centra. A jak se stále více ukazuje, pobyt v přírodě léčí sám o sobě. Blahodárně působí na naši psychiku. Takže ušetřím i za psychologa…

Co je pro tebe výzvou – obtížné?
Nejčastěji práce s úřady, nebo obecně systémem. Kapitalismus jako takový prostě není ochraně přírody nakloněn. Naopak vždy stál na jejím vysávání. A je velmi těžké věci měnit. Intenzivně si pod sebou řežeme větev i přesto, že víme, jak špatně to skončí. Na papíře a v zákonech máme vše podstatné, ale nedodržujeme to. Máme skvělé strategie, koncepce, ale praxe tomu neodpovídá. Velká výzva pro mě dříve bylo i společenské oblečení a vyjednávání s politiky. Ale to už jsem překousl. Občas je třeba vyjednávat na nejvyšších místech, samozřejmě ve prospěch přírody. Ale nejlépe mi je stejně v zeleném někde venku.

Jaké máš plány do budoucna?
Rád bych zůstal u zoologie a ochrany přírody. Ochránci přírody jsou spoustě lidem k smíchu (v lepším případě), ale bohužel změny, které působíme, budou mít nedozírné následky i na naše životy, nejen na přírodu. Ale projeví se později, se zpožděním a naše společnost funguje v krátkodobém horizontu a na finančním zisku. Nejsem extrémista, snažím se o to, aby ochrany přírody fungovala na základě kvalitních dat z terénu a na základě kompromisu a shody všech aktérů. Ale celkově ochranu přírody prohráváme na plné čáře. Antropocén, tedy doba, kdy člověk je základní transformační silou planety, je tu a my jako druh si plně neuvědomujeme, co to znamená. Rád bych se tedy dál snažil o zachování pestré přírody pro nás všechny.

Chceš (můžeš) říci něco o svém osobním životě / rodině?
Jsem ženatý, mám čtyři děti a rodinu považuji za středobod svého života. Nyní žiji v Ústí nad Labem, exprůmyslovém městě s fantastickou přírodou všude okolo.

Jaký máš v současné době vztah k Ledči / našemu regionu?
Je to můj rodný kraj, žil jsem v Kynicích, kde mám stále tátu, sestry s rodinami jsou také po okolí. Takže Ledčí pravidelně projíždím a v regionu trávím několik víkendů každý rok. Ale zamiloval jsem si severní Čechy, Vysočina už je na žebříčku druhá.

Co bys chtěl vzkázat našim studentům?
Bylo by toho hodně. Připomnělo mi to skvělého profesora Smejkala, který nám při hodinách angličtiny kladl rafinované filozofické otázky typu, co všechno člověk musí umět, aby byl dobrým člověkem. Vyjmenovávali jsme toho spoustu a on nakonec řekl, že vlastně skoro vůbec nic… S mými doporučeními je to dost podobné.

I přesto bych doporučil studentům, aby se věnovali tomu, co je baví. A při tom nezapomínali na cizí jazyky a na čtení knih. Klíčová v životě je tolerance a schopnost brát život s nadhledem. A nedá mi to, prostě musím zmínit dobrovolnou skromnost. Celý náš systém je nastaven na tom, že si máme dopřávat, užívat si, konzumovat, spotřebovávat. Ale člověka to ve finále šťastným neudělá a planetu to drancuje. Zkusme se uskrovnit. Chtít méně pohodlí, vymožeností všeho druhu. Skromnost je povznášející.