V tomto případě by bylo na místě titulek článku poopravit, protože David Kalivoda u nás absolvoval nižší gymnázium a v dalším studiu pokračoval v Praze. Pak se léta věnoval vrcholovému fotbalu a zahrál si i Ligu mistrů. Dnes ho můžeme vídat jako fotbalového experta při přenosech fotbalové ligy. Je důkazem, že s pílí a podporou nejbližších je možné uspět i ve vrcholovém sportu. Ale dejme už slovo přímo jemu.

Jaké vzpomínky máš na gymnázium v Ledči?                                                                                                                                              Vzpomínky na ledečské gymnázium mám jen samé pozitivní, měli jsme fajn třídu a dobrou partu. Zažili jsme spoustu srandy a zůstalo mi mnoho skvělých vzpomínek. Naše účast v televizním pořadu HIP HAP HOP toho je živým, trochu zaprášeným důkazem.

Můžeš říct něco o svém osobním životě a o rodině?
Jsem ženatý, manželka se jmenuje Aneta a jsme spolu od roku 2003. Mám 12 letou dceru Nicol a 7 letého syna Davida.

Jaký máš v současné době vztah k Ledči a vůbec k našemu regionu?
Vždycky jsem moc dobře věděl, kde jsem se narodil a odkud pocházím. K Ledči nad Sázavou se vždy hrdě hlásím. Mám zde převážnou část rodiny, moji rodiče zde žijí a přesto, že času už tolik není, několikrát do roka se do Ledče dostanu. Kolikrát jsem si říkal, že bych se rád podíval i do gymnázia, tak třeba se to někdy povede.

V kolika letech ses rozhodl věnovat se fotbalu?                                                                                                                                        Fotbalu jsem se věnoval zhruba od 3 let a většinu času jsme s bráchou trávili na místním stadionu. I díky tomu, že taťka hrával za místní TJ Kovofiniš. Oba rodiče nás ke sportu vedli a i díky tomu jsem měl možnost hrát fotbal na nejvyšší úrovni a živit se jím.

Jak jsi pokračoval v tréninku jako žák a dorostenec?                                                                                                                                    Nejmladší kategorie jsem prošel v ledečském klubu pod vedením svého táty a dalších otců kluků, se kterými jsme společně hráli. Moc rád na to vzpomínám. Starší žáky jsem již odehrál v Havlíčkově Brodě, kde se tehdy hrála celostátní ligová soutěž a my jsme měli možnost potkávat se s týmy jako Slavia, Bohemka, Sparta a dalšími. Poté jsem v roce 1996 přestoupil do Slávie a zase se o kousek přiblížil svému snu. Další fotbalové i životní dospívání jsem už prožil v Praze v Edenu.

Jaký byl tvůj vstup do vrcholového fotbalu?                                                                                                                                                     Svůj první zápas si samozřejmě pamatuji velice dobře a byl to pocit, na který nikdy nezapomenu. Splnil se mi tenkrát ten sen, kterému jsem obětoval vlastně vše. Nevěděl jsem, jestli se to někdy povede a tenkrát na Strahově jsem si mohl říct, že to všechno stálo zato. Nastoupil jsem po boku hráčů známých z reprezentace a byl to pro mě obrovský zážitek. Umocněné to bylo ještě tím, že zápas se vysílal v televizi a tak u toho mohli být i další členové rodiny.

Jaké máš zážitky ze zápasů v Lize mistrů?                                                                                                                                                            Liga Mistrů byla věc, kterou bych přál každému klukovi, co má rád fotbal, zažít. Je to vlastně nejvíc, co lze na klubové úrovni dokázat. Měli jsme tenkrát skvělou sezónu, kdy se nám podařilo vyhrát ligový titul a ještě na nově otevřeném stadionu v Edenu. A poté se přes Ajax Amsterodam probojovat do Ligy Mistrů. Zahráli jsme si proti světovým týmům, hráčům a na stadionech před 60-ti tisíci diváky. Mám spoustu dresů, které jsem si tenkrát vyměnil s protihráči a které mi to vše připomínají.

Co se Ti vybaví, když se řekne titul se Slavií?
3 věci….rodiče, děda, euforie.
Rodiče se obětovali pro můj fotbal. Vim, že nebýt jich, nikdy bych ve fotbale tolik nedokázal. Věnovali mi maximum svého času a prostředků a až později Vám dojde, jak důležité to bylo a to i přesto, že nevěděli, jestli ze mě něco někdy po sportovní stránce bude. Jim patří velké díky. A moc pro mě znamenalo, že jsem je měl, při prvním startu za áčko Slavie v lize, na tribuně. Že byl táta v Amsterodamu, když jsme postoupili do Ligy mistrů a mně se povedlo dát branku, díky které jsme vyhráli 1:0. Že viděli zápasy v Lize Mistrů, táta se mnou byl v Londýně, kde jsme hráli s Arsenalem. Mohl jsem jim alespoň trochu vrátit.
Děda byl velký slávista. Moje láska ke Slávii, řekl bych, pochází hodně od něj. Bohužel se mé cesty ve Slávii nedožil a to je věc, která mě hrozně mrzí. Vždycky si na něho vzpomenu.
Euforie byla tenkrát veliká. Slávii miluju a vyhrát s ní ligu byla silná věc. Zapsali jsme se navždy do její historie.

Co tě na fotbale nejvíc bavilo (a baví)?
Nejde asi vybrat jednu konkrétní věc. Řekl bych, že ten sport mě pohltil a asi jsem k němu zdědil i trochu talentu. Měl jsem vzor v tátovi a věděl, že chci být jako on.

Co pro tebe bylo obtížné?
Vyrovnat se s tím, že jsem byl ve 13 letech sám v Praze a musel se o sebe postarat.

Láká tě práce trenéra?                                                                                                                                                                                      Práce trenéra mě samozřejmě láká. Celý život se v tom sportu pohybuji a chtěl bych být jeho součástí i nadále. Dostal jsem od Slávie možnost zapojit se jako trenér v akademii. Mám v kategorii U8 syna a tak mě samozřejmě tahle možnost zajímá.

Co tě přivedlo do O2 do pozice experta?                                                                                                                                                                Byl jsem před lety osloven, abych dorazil do studia na nějaký zápas Slávie. A tam to celé začalo. Prošel jsem studii na České televizi, Nově a O2 TV. Podíval jsem se i třeba do pořadu TIKI-TAKA. Před časem jsem pak dostal nabídku od Petra Svěceného na intenzivnější spolupráci s O2 TV, kterou jsem velice rád přijal.

Jaká je pro tebe práce v televizním studiu?                                                                                                                                                   Práce je to velmi zajímavá, poznal jsem spoustu lidí z televizního prostředí a získal spoustu dalších zkušeností z této branže. Jedná se o živá vysílání a tak příprava na jednotlivé přenosy musí být zodpovědná a nesmíte nic podcenit.

Co bys vzkázal mladým fotbalistům, kterých na gymnáziu máme několik?
Vzkázal bych jim, ať je hlavně fotbal baví a mají ho rádi. A že i zdánlivě daleký a nesplnitelný sen se může splnit, když tomu dáte vše co ve vás je.

Díky za rozhovor, ať se ti všechny plány vydaří.

_{Ptal se Jiří Foller.}

FOTOGALERIE z archivu Davida Kalivody