Začal nový rok, ten školní je skoro ve své půlce. To je špatná zpráva tak akorát pro maturanty, my ostatní vyhlížíme počátek roku s nadšením. Leden se u nás totiž již tradičně nese ve znamení lyžařského výcviku, který dělá z nelyžařů závodníky, z městských dámiček větrem ošlehané horolezce. Součástí každého vyhodnocení školní akce by měl být výčet pozitiv a negativ a dosažených vzdělávacích cílů. Ale to je nuda a kdo se nechce zdržovat, tomu mohu rovnou prozradit, že vše proběhlo lehce a hladce.

Je třeba také pochválit samotné sekundány a kvintány, a teď se nemají na mysli jejich lyžařské dovednosti a následné, zcela zřejmé pokroky, ale především jejich bezproblémové chování. Tyto dvě třídy utvořily dobrou partu a nám učitelům dělaly jen radost. A teď již zážitky z uplynulého týdne…

Kdo si chce připomenout, jak chutná čerstvě utržený rampouch ze střechy chaty, jako studí sníh za krkem a jak voní horský vzduch, nechť se začte do následujících řádků. Jsou psány s nadhledem a troškou ironie, ale všichni víme, že co je psáno, to je dáno a kdo nikdy nedostal pusu v přítmí turistického pokoje, ten jako kdyby snad nikdy na žádném lyžáku nebyl, a nemůže to všechno pochopit.

Neděle 5. 1. 2020

Lyže napravo, zavazadla nalevo, potvrzení o bezinfekčnosti paní učitelce. Komu se dělá v autobuse špatně, ať si sedne dopředu. Maminky mají zakázáno plakat. A autobus již startuje, páni řidiči se usmívají, paní ředitelka nám mává a rodiče se potutelně culí, protože tuší, že teď nastává jejich čas, že bude doma konečně klid. A nám to všechno začíná.

Pondělí 6. 1. 2020

Ještě včera večer to vypadalo na příjemně strávený týden. Chutné jídlo, wellness, prostorný apartmán. Vše jen do doby, než vedoucí kurzu, Renata Kopřivová, přeměnila náš útulný apartmán ve vojenský štáb. Naše velitelka vyvěsila denní rozpis i jídelníček, rozdělila funkce i rozkazy. Mě nutí krást z recepce papíry a psát denní hlášení. Také se mám naoko kamarádit se studenty a tahat z nich informace, protože jak říká, není nic horšího než nepřítel ve vlastních řadách. Přiznám se, že mi přijde trochu ďábelská a její oči podivně září, když plánuje ranní rozcvičku v ledových vodách místního potoka.

Studenty je třeba rozdělit do družstev. Někteří stojí na lyžích poprvé v životě, ale na to nikdo nebere ohledy. Komu se nechce z kopce dolů, ten je popostrčen. Instruktoři sledují výkony svých žáků bedlivě a nekompromisně je řadí do oddílů. Vedoucí prvního družstva, kolega Král, v zápalu zkritizuje i vlažný styl okolo jedoucí lyžařky a ta se nakonec zahanbená, s výrazem zpráskaného psa připojuje ke čtvrtému družstvu. Všichni odchází jezdit, kromě 4. družstva, jehož příslušníci lyžařský vlek poma dosud nazývají puma. Co chvíli se válí na zadku a my je musíme sbírat. Laskavý a individuální přístup kolegyně Hanky Volencové ovšem není žádoucí (konec citace velitelky Kopřivové), a proto jsou čtyřky po hodině ponechány vlastnímu osudu a naopak jim ještě přidáme pár dobře mířených ran hůlkami.

Úterý 7. 1. 2020

Den probíhá podobně jako ten předchozí, již jsou vidět první pokroky. I čtvrté družstvo dnes vyráží na vlek, ale výuku jim komplikují neukáznění polští lyžaři. Kolega Jakl je nakonec zcela spravedlivě vykáže ze sjezdovky a zabaví jim permice s tím, že když se polepší, mohou si je na konci školního roku vyzvednout v Ledči. Vidím, že se mám ještě hodně co učit!

Večer probíhá tradiční obchůzka pokojů a kontrola čistoty. Nejvíce problémový je tzv. policejní pokoj, skrývající se pod číslem jedna pět osm. Velitelka Kopřivová je proto každý večer nutí rovnat komínky ve skříni a leštit lyžáky.

Středa 8. 1. 2020

Kritický den. Dnes žádné klouzání z kopce, ale tvrdá dřina. Přivezli jsme si běžky, je načase je vybalit. Studentům to moc nejde. Chvilku jsme se s kolegy jejich pádům srdečně smáli, ale přestali jsme, když se o nás začala zajímat horská služba. Pak mi došla trpělivost a ukázala jsem jim svůj precizní běžecký styl. Chválou je třeba šetřit, ale co týče běžek, nemám konkurenci. Poslední dobou si dokonce myslím na teplé místečko tělocvikáře, ale ještě to promyslím…

Čtvrtek 9. 1. 2020

Naše plány byly narušeny. Celý den prší. Kolega Jakl sice slibuje, že se v 9: 00 rozestoupí nebe a zachrání nás Krakonoš, ale moc tomu nevěřím. Pár jedinců se sice vydává na svah, zbytek se ale drží v teple hotelu. Vymýšlíme náhradní program. Navrhuji četbu regionálních spisovatelů, ale byla jsem trapně umlčena! Nakonec se hrají žolíky a jiné stolní hry, teambuildingové aktivity a koná se turnaj v pinčesu.

Naše zdravotnice a paní učitelka Eva Skalická je zklamaná, že dosud neměla pořádně co na práci. Večerní zmrzlinový pohár mládeži vylepšuje projímadlem a odchází do lyžárny se šroubovákem v ruce, prý aby jim zkontrolovala vázání. Nakonec musí ošetřovat jen kolegu Jakla, který se necítí úplně fit po včerejším pádu. Asi si neměl ty běžky mazat indulonou.

Pátek 10. 1. 2020

Dopolední lyžování a především odpolední závody na běžkách. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích, konkurence byla veliká. Všichni zdárně dojeli do cíle, nicméně někteří nesli prohru těžce, proklínali lyžařského pána boha, plakali a zahazovali běžky i hůlky. Lízátko máme ovšem pro všechny. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!

Zítra nás čeká poslední den. Je třeba si zabalit. Večer žádná diskotéka jak bývá zvykem, ale četba filosofických spisů známých vojenských myslitelů. A honem na ubikace. Lyžařskému výcviku zdar!

Mgr. Adéla Protivínská