V úterý 16. dubna 2024 jsme my, studenti gymnázia i odborné školy, vyrazili na exkurzi do koncentračního tábora v Osvětimi.

Výlet byl zahájen okolo šesté hodiny ranní, kdy jsme se pomalu (někdo trochu pomaleji, než bylo třeba) scházeli na ledečském náměstí, a zhruba o patnáct minut později se konečně vyrazilo na asi šestihodinovou cestu směr Polsko. Když nás zastavila kolona před Brnem, cesta se zdála nekonečná. Ale v tu chvíli k nám přistoupila paní průvodkyně Ivanka Augustová, která nám prozradila spoustu zajímavých informací téměř o každém městě, kolem kterého jsme projížděli, a samozřejmě nevynechala ani koncentrační tábor, ke kterému jsme směřovali.

Po příjezdu do Osvětimi nás naši učitelé rozdělili na tři skupinky, rozdali nám vstupenky a přes přísnou osobní kontrolu jsme zašli pro sluchátka, díky kterým byli slyšet naši táboroví průvodci.

Celá prohlídka započala průchodem jistě všem známou branou s nápisem „Arbeit macht frei“ a pokračovala k několika blokům baráků s jednotlivými výstavami, kde jsme mohli vidět například nádobí, boty, kufry nebo dokonce i protézy. Návštěvu první části tábora ukončila prohlídka vůbec první plynové komory s pecemi.

Dále následoval rychlý přesun autobusem do druhé části tábora, do Březinky. Zde byly vybudovány čtyři ještě větší plynové komory a krematoria, díky kterým bylo možné se zbavit i několika tisíců těl za den. Tito svědci hrůzných nacistických činů však již dnes neexistují, protože prchající nacisté je vyhodili do povětří. Také bylo vidět mnoho baráků, kde byli vězni ubytováni. Z některých zbyly už jen cihlové komíny trčící do obrovského otevřeného prostoru. V těchto barácích byly umístěny třípatrové postele. Na jednu se muselo vejít 12 vězňů, takže tam byli narovnaní jako „sardinky v plechovce“, a když se chtěl jeden otočit, byli nuceni otočit se i všichni ostatní. V dalším baráku se nacházely "toalety". Teda spíše dlouhé betonové bloky s několika stovkami děr vedle sebe. Po prohlédnutí baráků jsme ještě navštívili obchod se suvenýry, kde si spousta z nás koupila knihy s tematikou holocaustu a také další upomínkové předměty. Později jsme se začali odebírat k autobusu a připravovat se k odjezdu zpátky domů. Při zpáteční cestě nám ještě pan řidič zastavil u benzínové pumpy, kde na nás čekalo malé občerstvení a v deset hodin už jsme zase stáli na parkovišti před městským úřadem v Ledči.

I přes to, že toto nebyla úplně nejveselejší exkurze, tak jsme si kromě nezapomenutelného zážitku odnesli i spoustu nových a zajímavých informací.

Za účastníky exkurze
Viktorie Aronová (2.B)