V pátek 20. května 2022 nadešel očekávaný den, kdy jsme společně se studenty kvarty, doplněnými o zájemce z kvinty, 1.B, tercie, 1.I a 2.SM, vyrazili na exkurzi do koncentračního tábora v Osvětimi.
Cesta započala v 6:30 ráno, kdy jsme na ledečském náměstí nasedli do autobusu a vydali se na poměrně dlouhou cestu do Polska. Ani nám se nevyhnuly dopravní komplikace, a tak jsme u Olomouce popojížděli v dlouhé koloně. Studený pot z našich čel, když nám došlo, že nestíháme objednanou prohlídku, setřela milá paní průvodkyně Ivanka, která obratem čas prohlídky posunula o hodinu a my tak měli dost času na to, abychom se dostali na místo.
Před samotným začátkem prohlídky jsme se rozdělili na dvě skupiny, prošli poměrně důkladnou osobní kontrolou a vyzvedli si sluchátka, která zajišťovala, že všichni uslyšíme výklad právě našeho průvodce. Prohlídka začínala u hlavního vstupu do tábora, před branou se známým nápisem „Arbeit macht frei“. Při procházení právě pod tímto nápisem měli mnozí z nás husí kůži. V táboře Osvětim I jsme prošli několik bloků, tzv. baráků, v nichž jsou umístěny samotné expozice. Studenti tak měli možnost zhlédnout vlasy, které byly vězňům stříhány, boty, které byly svým majitelům odebrány nebo podepsané kufry, s nimiž transportovaní vyrazili mnohdy na svoji poslední cestu. Naší pozornosti neunikly ani malé nenápadné plechovky – plechovky od Cyklonu B, který nacisté používali ve svých plynových komorách. Právě plynová komora s kremačními pecemi ukončila naše putování po této části tábora.
Následoval přesun autobusem do tábora Osvětim II – Březinka. Právě tuto část lze nazvat opravdovou továrnou na smrt, neboť zde stály čtyři velké plynové komory a velkokapacitní krematoria, která umožňovala likvidovat několik tisíc lidí denně. Zde jsme měli možnost prohlédnout si „dobytčák“, tedy vagon, v němž byli lidé do tábora přiváženi. Na jeden vagon připadalo 70-80 lidí. Dále jsme navštívili „barák“ s pryčnami, v němž byli vězni ubytovaní. Na třípatrové posteli se v jednu chvíli tísnilo i dvanáct lidí. Pozornosti studentů neunikly ani toalety pro vězně – několik desítek děr v betonovém pásu, jedna vedle druhé.
To už se ale čas nachýlil a my se pomalu vydali domů. Cestou jsme udělali krátkou pauzu na benzinové pumpě, kde jsme se v rámci možností občerstvili. Domů jsme dorazili po jedenácté hodině, unavení, ale šťastní, že jsme akci mohli prohlásit za úspěšně ukončenou.
Ačkoli se nejednalo o úplně veselou exkurzi, věřím, že všichni jsme si odnesli spoustu nových poznatků a že pro všechny zúčastněné se jednalo o nezapomenutelný zážitek.
V závěru si dovolím připojit jedno velké poděkování. Děkuji všem studentům, kteří se exkurze zúčastnili a kteří po celý den dělali naší škole skvělé jméno. Můžeme na Vás být pyšní!
S poděkováním nesmím zapomenout také na své kolegyně, paní učitelku Poupětovou a paní učitelku Kvášovou, které se velkou měrou podílely na hladkém průběhu celé akce.
Mgr. Michaela Součková