Cestování do států jako je Řecko, Itálie nebo Španělsko je už dnes běžné. Jiné země pro nás ale zůstávají stále atraktivní. Do Estonska, jedné se zemí, která pro Čechy rozhodně není běžnou destinací, se vypravila Zuzana Chládová, studentka 4. B. Bylo to také díky přednášce Mgr. Pajerové z organizace INEX-SDA, která proběhla na naší škole v rámci anglického jazyka. Zuzčin článek i krásné fotografie uveřejňujeme.

Bude tomu asi 5 měsíců, kdy jsem dostala šanci přes organizaci INEX-SDA vyjet do zahraničí. Chopila jsem se jí a prakticky za pakatel vyrazila do první země, která mě nejvíc nadchla. Estonsko byla naprosto neznámá zem a workcamp byl v naprosto nevhodný čas, ale to mi v ničem nebránilo. Původní myšlenkou bylo překonat jazykové bariéry.

Poslala jsem přihlášku, pojistila se a koupila si jízdenku. S českou i estonskou organizací byla jednoduchá a rychlá spolupráce. 29. jsem odjížděla a 31. byla na místě. Další volunteers byli dvě Němky, dva Japonci a jedna Vietnamka. Naším novým domovem bylo Nurste na ostrově Hiiumaa v malém domku uprostřed ničeho. Každý pracovní den jsme si vstávali kdy jsme chtěli a náš camp host Priidu Ratnik nám zadával práci. Ta byla většinou pohodová na farmě: sekali jsme trávu, starali se o zvířata, opravovali ohrady, jezdili traktorem a honili krávy na koních. Když jsme dostali hlad, jedli jsme. Priidu nám vše, co jsme potřebovali, koupil. Obědy nám vozili, večeře jsme si vařili sami. Nabízelo se tedy zkusit všelijaké světové kuchyně od Asie po Evropu (Jestli ale nemáte rádi kopr, který je ve všech estonských jídlech, určitě si vyberte jinou zem. Máte-li ho rádi a milujete-li dezerty, ty jsou podávány po každém jídle, určitě Estonsko vyhledejte).

Kromě pohodové práce, dobrého jídla a skvělých nových přátel, jsme si užívali krásnou neporušenou přírodu. Večery jsme měli volné, hráli jsme hry, koukali na filmy, opékali maso a pili medové pivo nebo jsme si vydrželi hodiny jen tak povídat. Víkendy jsme měli volné a tak jsme jezdili na road tripy. Starosti jsme žádné neměli. Snad jen občas nás holky rozzlobili kluci z Japonska. To protože jsou zvyklí svou práci dělat perfektně, ale tolik tolik pomalu (po holčičím vypletí deseti metrů vypleli asi tak půl jednoho metru). Komunikace vázla asi první den a pak už ne. 19. ráno, poslední den, po večeru a ránu stráveném v sauně se nám odjíždět nechtělo, zažila jsem tu jedny z nejlepších týdnů svého života.

Workcampy (INEX-SDA) dávají perfektní příležitost, jak prožít svůj volný čas, najít přátelé z celého světa a rozšířit si obzory o světě a ne jen o něm číst a nebo o něm poslouchat. Všichni by se měli někam podívat už jenom pro to, aby mohli soudit vlastní zem. Estonsko není tolik vyspělé, nežije tam tolik lidí, přesto se zdají být Estonci šťastnější.

Společné večery mi dali nahlédnout do ostatních kultur. Tolik se lišíme od Japonska, Vietnamu, Estonska... Na druhou stranu jsme si ale všichni rovni jako lidé, na to nesmíme zapomínat. Chtěla jsem vám dát nahlédnout do mých pocitů a zážitků, nerada bych si je schovávala pro sebe. Je to perfektní a levná příležitost se mnohému naučit. Rozvázala jsem si jazyk, rozmluvila se anglicky. Neváhejte kontaktovat INEX-SDA ať je vám patnáct, dvacet anebo čtyřicet...

Na takové zážitky nebude nikdy pozdě.

www.inexsda.cz/

Pokud budete chtít vědět víc neváhejte se mně zeptat.

Zuzana Chládová, 4.B

(foto z archivu autorky)