Festival Den poezie se koná na počest narození Karla Hynka Máchy od roku 1999 zejména díky obdivuhodné práci stovek regionálních organizátorů akcí (čtení, divadelních představení, výstav, kulturních procházek a.j.). Tento rok festival probíhá od 7. do 20. listopadu. Naše škola pravidelně vytváří program pro tuto příležitost. Letošní den poezie se na našem gymnáziu odehrál v úterý 15. listopadu. Tento rok uplynulo sto let od narození básníka Jana Skácela (1922 – 1989), který je znám svou tvorbou pro děti i pro dospělé.

Jan Skácel byl inspirací i pro tvůrce, resp. tvůrkyně našeho DNE POEZIE. A studenty nižšího gymnázia, kteří se tohoto projektového dne aktivně zúčastnili, opravdu oslovil. Jednou z oslovených byla i LAURA KALFUSOVÁ z tercie, která se s námi podělila o to, jak celý den prožívala.

V úterý 15. listopadu jsem do školy přicházela s pocitem lehké nervozity – den poezie jsem zažívala poprvé. Na první hodinu nás zavedla tabulka visící ve vestibulu – byla jsem dílna D a první hodinu nás měla paní učitelka Trtíková. Překvapivě nás ale o chvíli později předala starším studentkám, které nám vysvětlily náplň první hodiny – vymýšlení básně na téma čas s použitím minimálně 2 obrázků.

Půl hodina uběhla jako nic, a tak jsme se brzy sesedli v učebně číslo 8 a pod vedením paní učitelky Mrázkové začali tvořit obrázek z částí básně Jana Skácela – Vteřina v lednu.

Netrvalo dlouho a my se ze zasněžené lednové krajiny přesunuli do sladkého snu. Paní učitelka Štefánková nás přivítala kvízem o sladkostech. Hned nato nám rozdala básničku Sladký sen od Jana Skácela a podtrhali jsme si v ní verše, co se nám líbí, co nám připadají nesmyslné a podobně. Poté jsme se přesunuli k finální a hlavní aktivitě – vymýšlení básně o čokoládě. Na další hodinu ve čtenářské dílně jsem se přesouvala se sbíhajícími se slinami.

Paní učitelka Dudáková nám vysvětlila, co to znamená blackout poetry – vybírání líbivých slov z předem vytištěného textu a jejich skládání do poezie. Bylo to uklidňující a asi jsem se trochu zasnila, protože když nás paní učitelka Součková seznámila s dalším tématem, vzala jsem to vážně. Možná až příliš. Dadaismus sice nedává smysl, ale kdo říká, že je vtipný? Měli jsme vytvořit naprosto nesmyslnou báseň z úryvků básní Jana Skácela. Naprosto vážná věc.

Na poslední hodině, kde jsme měli doplňovat chybějící slova do básní Jana Skácela, jsem se naštěstí částečně vrátila do reality. Částečně. Celou cestu na oběd jsem mluvila ve verších.

FOTOGALERIE