Se svolením přetiskujeme zprávu, resp. poděkování z facebookového profilu Lucky Hrochové.

AKTUALIZOVÁNO!

Děkuji, kamarádi! Rozplétání bude! HURÁÁÁ! A bez Vás by nebylo. Díky, že jste si knihu pořídili, díky za všechna sdílení, za podporu, za rady, za pozitivní myšlenky, které jste mně či knize poslali.
Taky díky ilustrátorce Jana Jano a grafičce Martina Danielová, které mají už kus obrovské práce za sebou...
Tak tedy v létě, ve Vašich knihovničkách! A snad i někde na autorských čteních. V jednání je Brno, Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou a snad i Ostrava. A pokud víte o dalších možnostech, napište.
Jinak, Rozplétání můžete předobjednávat vesele dál. V předprodeji je cena nižší než potom bude na pultech. Stále platí, že Vám knihu ráda v Praze vyzvednu a při nejbližší příležitosti předám.
Posílám Vám pusinky a úsměvy a radost! Vaše autorka

Někdy se ptáte, jak se uplatňují absolventi našeho gymnázia. Vedle lékařů, vědců, techniků, právníků, ekonomů a novinářů nacházejí někteří z našich bývalých studentů své vysněné místo v umění. Jednou z těch, které jdou za svými sny, je i Lucka Hrochová. Už při svém studiu na našem gymnáziu byla duší několika projektů, například muzikálu Zwosku. V té době také vydala svoji knihu Poznání z nebes. I když je Lucka v první řadě herečkou, na letošní rok připravila svoji další knihu. Více o sobě i o zmiňované knize prozrazuje v následujícím rozhovoru.

LUCKA O SOBĚ…

Jaké vzpomínky máš na gymnázium v Ledči?
Když o tom teď přemýšlím, tak vzpomínky mám poměrně živé, jako kdyby se to všechno dělo před rokem. A ono už to bude sedm let od maturity. Vzpomínky mám pestrobarevné – veselé, tíživé, úsměvné... Našla bych asi od každé nějakou.

Čím ses chtěla v té době stát?
Myslím, že jsem měla jasno už od prváku. Chtěla jsem dělat divadlo.

Čemu ses věnovala později?
První rok po gymnáziu jsem byla pár dní na soukromé herecké škole, ze které jsem utekla. Chvíli jsem se potloukala po Praze a připravovala se na další talentové přijímací zkoušky, a pak jsem odletěla na čtyři měsíce pracovat jako pokojská na Island.
Po návratu z Islandu jsem nastoupila na brněnskou JAMU, kde jsem jeden rok studovala v Ateliéru Divadlo a výchova a další tři roky v Ateliéru fyzického divadla.

V jakém povolání pracuješ teď?
Již druhou sezónu působím jako autorka a herečka na volné noze.

V čem Tvá práce spočívá?
Moje práce je každý den jiná. Spolupracuji s několika soubory, zastávám různé funkce, ochutnávám diametrálně odlišné žánry. V těchto dvou sezónách jsem pracovala v pozicích herečky, dramatičky, spisovatelky, moderátorky, dabérky, dramaturgyně, produkční, marketérky, uklízečky a ženy v domácnosti. Stalo se mi, že jsem dopoledne hrála něžnou pohádku pro děti a večer vystupovala v kabaretní show. Momentálně moje práce vypadá tak, že píšu, zkouším, připravuji a napjatě čekám, kdy pandemie dovolí projekty dokončit a realizovat.

Co Tě na ní nejvíc baví?
Baví mě, když dojde k nějakému nádhernému setkání, při kterém si porozumí dvě duše. Ať už je to setkání dvou tvůrců, kterým to spolu při společné tvorbě „klape“ nebo je to setkání herce a diváků při představení. Baví mě, že se neustále dozvídám něco nového o světě a o lidech. Například nyní připravujeme v Mikro-teatru představení o geniálním matematikovi, logikovi a brněnském rodákovi Kurtu Gödelovi, a tak se snažím znovu obnovit svůj kontakt s matematikou.

Co je pro Tebe výzvou?
Mám ráda řád a pravidelnost, čehož se mi na volné noze nedostává. Mám tedy před sebou výzvu – buď si na ten chaos uměleckého života zvyknout, nebo najít způsob, jak si řád sama vybudovat.

Jaké máš plány do budoucna?
Momentálně mám mlhavé plány pouze do srpna. Počítám, že i ty se mohou za stávající situace naprosto změnit. Ty plány spočívají v nazkoušení, odpremiérování a uvádění šesti nových inscenací, což není úplně standartní počet. Jak se všechno ruší, tak se to i posouvá a kumuluje na jarní a letní měsíce. Pak se také plánuji starat o svou knihu formou autorských čtení. Na všech těchto plánech ovšem nelpím, protože nechci být zklamaná. A nahlédnout za srpen – to už si vůbec netroufám.

Jaký máš v současné době vztah k našemu regionu?
Právě teď jsem v Brně, sedím u stolu a dívám se z okna na zasněženou ulici a ten sníh mi připomíná Vysočinu, dětství a dospívání. Škodovku 120, která kvůli sněhu nezvládne vyjet ze dvora. Asi je to vztah nostalgický. :)

Co bys chtěla vzkázat našim studentům?
Já jsem ty čtyři roky na gymnáziu prosnila, strávila jsem je v představách, že budu šťastná, až něčeho dosáhnu, až budu v něčem opravdu dobrá... Ráda bych vzkázala studentům, aby to své štěstí neodkládali. Aby měli radost z každé chvíle.A aby na sebe nebyli zbytečně přísní.

…A O PŘIPRAVOVANÉ KNIZE…

Pamatuji se, že před léty už jsi napsala dvě knihy. Jak ně s odstupem vzpomínáš?
Teď jsem se ke svým knihám Přátelství z nebes a Poznání z nebes vrátila, protože jsem je nahrávala svému slepému dědovi. Občas jsem při čtení dusila smích, některé mé nápady a názory byly totiž roztomile naivní. Mám ty knihy ale moc ráda. Mám ráda tu dívenku, která je psala. Při psaní mé nové knihy Rozplétání jsem taky vzpomínala na to, že jsem byla tehdy daleko soustředěnější. Agresivní reklama na každém kroku, sociální sítě, rychlý svět... To všechno nás o soustředěnost obírá. Je potřeba s tím bojovat.

Věnovala ses od té doby psaní?
Ano, různými způsoby. Napsala jsem například scénář k inscenaci Ondina_Malá mořská milovaná, která se pak uváděla v produkci ProART Company na několika nádherných místech v České republice, například na zahradě Vily Tugendhat. V této inscenaci jsem i ztvárnila titulní roli. Během první vlny covidu jsme s kolegyněmi z Mikro-teatra zase psaly či překládaly rozhlasové pohádky pro děti, tak je sem čtenářům přikládám pro jejich mladší sourozence.
https://www.youtube.com/watch?v=vEaGnFy0mdk
Ale to jsou jen příklady. Poslední roky jsem se sice spíše věnovala divadlu, ale se psaním jsem to vždy nějak propojovala.

Jak vznikala Tvoje nová kniha Rozplétání?
Vznikala s velkou chutí a radostí opět se ponořit do tvorby nového světa. Koketovat s tématem knihy jsem začala už na podzim roku 2019, ale nejvíc jsem toho vytvořila během lockdownů. Kniha mi tedy z pandemie udělala spisovatelský ráj. Nic mě nerušilo, odhodlání stoupalo.

Kdy by měla vyjít?
Pokud bude předprodej úspěšný, tak kniha vyjde v červenci nebo v srpnu. Nyní je napsaná, ale není vyrobená. Právě na výrobu se nyní prostřednictvím předprodeje vybírá finanční obnos. Takže pokud si chcete pojistit, že se kniha dostane do Vašich rukou, předobjednejte si ji už teď, na tomto odkaze.
https://bit.ly/KupRozpletani
Předprodej trvá jen do 11. února. Pokud se nevybere sto procent cílové částky, tak se kniha v nakladatelství Pointa nevydá a peníze se přispěvatelům vrátí na účet. V takovém případě bych musela najít jiný způsob, jak knihu dostat ke čtenářům. Tak doufám, že se třeba někdo ze čtenářů tohoto rozhovoru rozhodne knihu podpořit a již v létě se pak do ní bude moct zabořit.
Co nám, možným budoucím čtenářům, o ní prozradíš?
Příběh knihy se odehrává ve světě, kde se věci dějí doslova. Takže když se tam někdo kupříkladu zaboří do knihy, vzejde z toho velká nesnáz, protože se mu z ní pak špatně vylézá ven a navíc je celý od písmenek.
Kniha je pro čtenáře od dvanácti let, myslím ovšem, že má co dát i dospělým. Příběh se točí kolem přání, odcházení, pohledů do očí, pletení a mýdel. A také jsou v něm báječné ilustrace brněnské výtvarnice Jany Jano.

Přejeme Ti, aby kniha vyšla a dostala se ke čtenářům a ať se Ti pořád daří plnit si své sny.