Je to tu! Jedeme do Anglie! Z nezávazného podpisu na papíře s nadpisem Anglie 2023 se za půl roku díky skvělým paním učitelkám stalo místo v zájezdovém autobuse. Kufry už jsme uložili na dlouhý spánek do zavazadlového prostoru a pro sebe jsme si šli vybojovat co nejpohodlnější místa na palubě autobusu.
S Českou republikou jsme se rozloučili v Rozvadově. Poté následoval dlouhý SMSkový roj od našich mobilních operátorů. Cestou do Velké Británie jsme totiž museli projet celkem čtyři země a naši mobilní operátoři nás museli v každé zemi upozornit, jaké jsou podmínky pro volání v dané zemi. V brzkých ranních hodinách jsme dorazili do přístavu ve Francii, kde nás po krátké pasové kontrole pustili do eurotunelu, odkud to bylo jen kousek do Londýna.
Naši cestu po Londýně jsme zahájili v Greenwichském parku, kde jsme se podívali na hvězdárnu, kterou prochází nultý poledník. Pak jsme pokračovali dál k velké dřevěné plachetnici. Sice už nejezdí, ale parádu dělá stále. Po krátkém rozchodu jsme se vydali po řece Temži k zvedacímu mostu Tower Bridge, který jsme prošli od půdy po strojovnu. Dále následovala prohlídka Toweru, pevnosti, kde jsou uloženy korunovační klenoty. Po prohlídce Toweru jsme se vydali navštívit katedrálu sv. Pavla, což je druhá největší církevní stavba v Evropě. Cestou jsme potkali mnoho památek, například památník velkého požáru Londýna. Bohužel jsme také zakusili, jak vypadá pravé londýnské počasí. Katedrálu jsme prolezli od krypty až po špičku kopule. Poté už jsme se vydali po řece Temži zpět k autobusu, který nás odvezl k anglickým rodinám. U těchto rodin jsme strávili ve dvojicích až čtveřicích dvě noci.
Třetí den ráno jsme se všichni sešli u autobusu a s nadšením jsme si vyprávěli o našich nových rodinách, dále jsme rozebírali, co se podávalo k večeři. Jakmile jsme byli všichni, autobus nastartoval, záhy jsme však zjistili, že dostat se z parkoviště nebude zrovna lehký úkol. Přesně naproti výjezdu z parkoviště stál totiž bílý skautský minibus a ještě jedna černá dodávka, které bránily našemu autobusu vyjet. Naštěstí naši páni řidiči byli šikovní a trpěliví, a tak se jim nakonec podařilo ze spár parkoviště vymanit. Naše cesta po Londýně mohla začít! Nejdříve jsme se jeli podívat na Windsorský hrad, který patří společně s Buckinghamským palácem v Londýně a Holyrood Palace v Edinburghu mezi oficiální rezidence britské monarchie.
Před návštěvou Britského muzea jsme se rozdělili do dvou skupin. První, která měla na prohlídku muzea vyhrazených několik hodin, a druhá, která se rozhodla navštívit ještě Londýnské oko a na muzeum tím pádem měla jen půl hodiny. Některým z nás se i za takhle krátkou dobu podařilo projít všechny expozice, jiní zůstali u jedné a prohlédli si ji důkladně. Výhled z Londýnského oka nám nepřekazil ani malý deštík. Poté už jsme se plni dojmů vydali k autobusu a s ním přespat k našim anglickým rodinám.
V sobotu ráno jsme dali rodinám, ve kterých jsme bydleli, sbohem a vyrazili jsme si užít poslední den v Londýně. Paní průvodkyně si pro nás na poslední den připravila prohlídku Hamptonského paláce. Na prochození jsme dostali dvě hodiny. I to však bylo málo! Program ale praskal ve švech, a tak jsme nemohli ztrácet čas probíháním rozlehlých zahrad a tajuplných chodeb tohoto paláce a vydali jsme se na vlak. Tím jsme přejeli na nádraží kousek od Londýnského oka, kde nás zaujal malý kolotoč, na který už po Oku nezbyl čas a který jezdil výrazně rychleji než Londýnské oko. Všichni, kteří se na něj odvážili vstoupit, si to náramně užili.
Poté jsme se přesunuli k Big Benu, prohlídli si sídla některých britských ministerstev, Westminsterské opatství a vyrazili parkem plným veverek k Buckinghamskému paláci. Král nebyl doma, a tak jsme pokračovali dál přes Trafalgarské náměstí až k Čínské čtvrti, kde jsme si dali poslední a nejdelší rozchod na nakoupení suvenýrů. Po třech hodinách jsme se všichni ve zdraví sešli a vydali jsme se objevovat malé Londýnské metro. V Londýně mají sice větší pokrytí stanic metra, ale aby se člověk vůbec vešel do vagónu, musí mírně sklopit hlavu. Je pravda, že menším z naší výpravy tento fakt nevadil, ale mě to vcelku zaráželo.
Po úspěšném transportu metrem přicházíme podél O2 arény k našemu autobusu. Dveře jsou zamčené a v autobuse také nikoho nevidíme. Někteří z nás začínají ihned klepat na autobus se slovy, že páni autobusáci jistě spí a že je musíme probudit. Měli pravdu, po chvíli klepání se opravdu objevila v uličce mezi sedačkami hlava rozespalého pana řidiče, který nás pustil dovnitř a my mohli vyrazit k domovu.
Cesta domů proběhla až na zpoždění vlaku z technických důvodů v pořádku. Další den v odpoledních hodinách už jsme se vítali s našimi pravými rodinami a odjeli jsme dospat náročnou cestu autobusem.
Zájezd do Londýna se opravdu vydařil, poznali jsme nový kus světa, skamarádili jsme se se spolužáky z jiných ročníků a procvičili jsme si naši angličtinu.
Na závěr bych chtěl poděkovat pánům řidičům za to, že nás odvezli do Anglie a zase zpátky, paní průvodkyni za spoustu nových informací a úžasný program, který si pro nás připravila. A hlavně paním učitelkám M. Viktorové, J. Flekalové a A. Čapkové za to, že to celé zorganizovaly a nebály se s námi vydat do Londýna.
Jakub Kotek - Kuliočko (septima)